A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Říjen 2018

Já i ty

31. října 2018 v 20:35 | PF |  Já,já,já-kapitola 12
Já i ty

Všemu, co Bůh stvořil je dána
veškerá Jeho moc.


Padla hvězda ze stropu,
nasadila si hned mou botu,
že se se mnou málo baví,
stáhla si hned hvězdu další.

Teď mají obě moje boty,
hrají si, že já jsem ty,
nebo oni, že jsou já.?
Vytvořily tělo do bot,
řekli, že budou vespod.

Že povedou moje kroky.
Bůh chce vidět pokroky,
abych se už neplácal na místě,
dělal vše rovnou a čistě.

Učení a odvaha

23. října 2018 v 19:02 | PF |  Mezi lidmi - Kapitola 85
Učení a odvaha

Kdo by spojoval odvahu s učením. ? Většinou se počítá s tím, že si člověk něco troufne se naučit.
Já bych se to pokusil přiblížit na odvaze se něco nenaučit a přesto to zkusit.
Vycházím opět z postřehů v životě. Snadno přehlédnutelné věci, jejichž výsledkem je soud - souzení.
Když jsem se hlásil na střední školu ( v době socialismu) chtěli po mně, abych prošel psychologickým testem, aby rozhodli, jestli jsem studijní typ. Tam se mi dostalo první ocenění ze školní docházky a to tím, že zjistili, že mám naučenou inteligenci.
S tímto výrazem, jsem se od té doby nesetkal. Já si to pamatuji, že to bylo poprvé, co někdo ocenil, že jsem se něco naučil. Oni to asi mysleli jinak, to mi ale nevadilo.
Takže svět rozlišuje více typů inteligence.
Naučená inteligence - myslím, že to máme všichni - postrádá cit. Rozum vede ego a je tvrdá k sobě i k okolí. Čím více škol, tím více naučené inteligence - sebezapření. Více vědomostí nedává prostor ostatním vlivům.
Do roku 2012 velice účinné.
0d té doby účinnost naučené inteligence slábne.
Přesto si všichni stále myslíme, že se dá život naučit.

Vztahy

12. října 2018 v 21:44 | PF |  Mezi lidmi - Kapitola 85
Vztahy
V poslední době je život nějaký rozháraný.
Chtěl jsem napsat můj život, ale asi to bude širší měřítko. Cítím takový klidný neklid. Do ničeho se neženu, přesto, ale se mi něco chce.
Nevím přesně co. Myslel jsem, že nějaká fyzická aktivita. Ta mi vždy uklidnila hlavu. Teď to moc nezabírá.
Vnímám to i v okolí mém, že lidé řeší stále stejné problémy, ale už by chtěli řešit jiné.
Jestě nedávno byla spokojenost ve stále stejných věcech. Pořád to bylo asi vzrušující a nějak zajímavé.
Teď se zdá, že se blíží změna.
Možná budeme řešit něco nového. Něco, co jsme ještě neřešili nebo už hodně, hodně dávno. Nebo to řešila jiná generace.
Asi to budou vztahy. Vztahy řešíme stovky generací a pořád je co řešit. I když se zdá, že je to jasné, stále se něco jitří, něco probouzí, něco usíná, něco chybí.
Kartářky předpovídají komplikace v rodinách. A jakési ujasnění a urovnání hierarchie.
V rodinách to tak trochu bublá stále, takže dořešení je vždy dobré. Je na to třeba odvaha. Přijmout stanovisko nebo ho sdělit.

Nejsem tím, kým chci být

2. října 2018 v 20:02 | PF |  Mezi lidmi - Kapitola 85
Nejsem tím, kým chci být.
Nebo kým mám být.? To už vůbec nevím. Že by to někdo určoval. ?
Ale jo, registruji už hodně dlouho, ne-li od mala, že nejsem, co jsem. Když jsem byl malý, chtěl jsem mluvit sprostě, ale nemluvil. Doma mi to zakázali a já poslech.
Potom jsem opravoval pohrabáče v kravínech a v prasečácích a měl jsem přitom dojem, že mi poslali na Mars.
Tak jsem postupně zjišťoval, co nechci. Začalo se to dost kupit, ale pořád jsem nezjistil co chci (mám ) být.
V podstatě jsem všem o sobě dával obraz jiný, než jsem se cítil sám být.
Byl jsem tremp, byl jsem šéf, byl jsem ožrala, byl jsem příkladný pracovník, dělal jsem umělecký dorty i popeláře, byl jsem sportovec i turista, flákač, byl jsem oblíbený i mě nesnášeli... Jenom líný jsem nebyl nikdy.
Ha. pracovitost bude asi moje doména.
Shodou okolností mám zaměstnání, kde po mně nechtějí činnost ani práci, jen výjimečně.
Pravda je, že z práce chodím úplně zbitej a musím si doma lehnout hned jak přijdu.
Abych to vykompenzoval, začal jsem kopat bazen doma na zahrádce. Ručně.
Ale ani to kopání nejsem já.
Všechno mě vlastně bavilo, ale všechno to nějak nečekaně skončilo.