A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Září 2018

Svět měnící se před očima.

16. září 2018 v 13:21 | PF |  Mezi lidmi - Kapitola 85
Svět měnící se před očima.
Možná to zažívám jen já, ale řekl bych že je takových mnoho.
Není to díky technice a možným možnostem.
Jsou to trochu nepostřehnutelné okamžiky, kdy vím, že situaci musím řešit jinak, aby se mi neopakovala. Skoro vždy se to týká vztahů. A nejvíc se to týká vztahu sám k sobě.
Přibývá okamžiků, kdy s lidmi, které jsem tak trochu odsuzoval, mi najednou jejich postoje nevadí. Oni jsou v podstatě pořád stejní, ale moje oči jakoby se dívaly od jinud.
Řekl bych přímo, že je mi to tak nějak jedno - názory druhých.
Pravda je, že jsem se přes léto tak trochu distancoval od dění okolo mě a soustředil jsem se více na sebe. Asi proto, že právě názory druhých mi znepříjemňovaly život a já jsem přece jen se pokoušel jim vyhovět, jen abych měl klid od nich.
Stejnou měrou, ač nevědomě jsem svým názorem chtěl usměrňovat ty okolo mě. A to jsem si myslel, že zrovná já, všem dávám svobodu, ať si dělají co chtějí.
Pravda byla zjevně úplně jinde, protože mně to ovlivňování od ostatních vždy vadilo.
Takže jsem to vždy dělal.
Zřejmě jiným způsobem než řečmi.

Vyplo se mi to

10. září 2018 v 11:47 | PF |  Proč se neraduju - Kapitola 74
Vyplo se mi to.
Tak znovu k té zodpvědnosti. I technika přes očekávanou spolehlivost někdy vypne. Jako mně teď. Asi, abych to nebral tak vážně.
Se zodpvědností mám-e mnoho zkušeností.
Skoro bych řekl, že při zodpvědném přístupu k zodpvědnosti, jsem nezažil moc radosti. A nakonec význam toho byl jen takový všeobecný, jako že - jo na toho se dá spolehnout.
Ale tento je kreativnější, tak to dáme jemu.
Kreativní je moc dobrý název. Schová se pod něj hodně jiných přívlastků. Skoro všechny už nelichotivé.
Někdy je zodpvědnost opravdu důležitá. Hlavně tehdy, když se od člověka už nic víc neočekává.
Pokud se od něj očekává více, zodpvědnost je jaksi samozřejmostí, ale ne na sto procent.
Zmizela by tvořivost.
Když chceš něčeho dosáhnout, tak zodpvědnost není ta vlastnost, která ti pomůže.
Dokonce to není ani tvořivost.
Nebudu napínat.
Je to radost. Tedy já si myslím.

Příliš snadný život

1. září 2018 v 17:50 | PF |  Mít se dobře - kapitola 67
Příliš snadný život.
Ve snu mi nenapadlo, že také přijde období, kdy nic nemusím. Zdá se, že teď na konci prázdnin tohle období přišlo. Trvá to už čtrnáct dní a jsem z toho celý popletený. Když člověk nic nemusí, a všechno jen může, tak se pomalu vkrádá stav, kdy nemůže nic. Stane se, že i dodržuji základní návyky, jako je vstávání, mytí a jídlo. Chození do práce nějak nepočítám mezi to, co musím, protože chození do práce způsobuje, že nic nemusím.
Já jsem se docela snažil nic nemuset.
Teď je to tady a ono mi to není vhod. Myslel jsem si, že když nic nebudu muset, že budu svobodný a budu si dělat jen to, co chci. Že se mi nic nebude chtít mi nedošlo. Když jsem neměl práci, tak jsem také nic nemusel, ale byla tam vzadu starost, co se bude dít, a tak jsem si udržoval základní povinnosti, abych nezakrněl a byl schopen se zapojit do práce.
Mám zájmy. Které dělám a věnuji se jim tedy většinu svého času volného i pracovního.
Je to divný, nedělat nic, co nebaví.