A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Srpen 2018

Rozhodnutí.??

30. srpna 2018 v 8:55 | PF |  rozhodnutí- kapitola 1

Rozhodnutí
Rozhodnutí je jedna ze schopností, které můžu nazvat božské. Oni jsou vlastně všechny lidské schopnosti božské, ale rozhodování je schopnost natolik zásadní tím, že dokáže změnit životy. Je trochu nevýhodou, že při rozhodování občas nevíme, zda dojde ke zlepšení nebo ke zhoršení života. Jenže, to je podstata rozhodování. Kdyby vše jen zlepšovalo život, tak rozhodování by bylo nesmysl.
Rozhodování jsme dostali do vínku, protože jsme všichni občas choleričtí egoisti a někdy nám to přijde líto a chceme být opět milí, uznávaní a zábavní jednotlivci.
Tak dojde k rozhodnutí.
Že už situace, kde jsme, máme plné zuby a zdá se nesnesitelné v ní nadále setrvávat. Většinou potom také dojde ke zjištění, že ta nesnesitelná situace byla dost dobrá, ale ku podivu vrátit se zpět už nejde. Až někdy po delší době si zvykneme a začneme ji považovat za zlepšení. V tomto případě došlo k pochopení.
Jenom když člověk nepochopí tu školu života, kterou si rozhodnutím připravil,

"Já"

20. srpna 2018 v 14:39 | PF |  Já,já,já-kapitola 12
"Já".
Vracím se k tématu Já, protože je to jedna z myšlenek komplikujících nám (mně) život.
Náš svět je založen na konceptu Já, tedy na prosazování se jedince.
Když se člověku daří se prosazovat, tak na konceptu Já nevidí nic špatného.
Ale protože žijeme v duálním světě, má vše svůj protipól, svůj kontrast. Takže není nic trvalého a i prosazování se, najde svůj konec. A potom najednou přijde vhod i myšlenka na vděčnost.
Vděčnost je něco, co vnímáme spíše jako hledisko obchodní než lidské.
To lidské bych rád připomenul, zvláště v době, kdy lidskost díky médiím v sobě potlačujeme a v podstatě se obdivujeme robotům.
Aby vzniknul život, jsou třeba k tomu dva jedinci.

Chodit do práce pracovat 2.

1. srpna 2018 v 21:27 | PF |  Víra - kapitola 84
Chodit do práce pracovat, aneb, jak si to vymyslíš, tak to máš.
Chodím do práce. Protože jsem to ještě nevymyslel jinak. A to i když mi nabízí proškolení na inernetovou činnost - být placen za svou existenci.
Zatím si na svou existenci musím vydělávat. I když se mi to daří v rámci dobrých pocitů a uspokojení. Ta hmotná stránka věci je zatím v jiných dimenzích než mám hlavu.
Ta hlava je totiž hlavní. Při představě těla máme pocit, že ta hlava řídí naši činnost.
V podstatě ano.
Ve skutečnosti je to trochu jinak, a tak se může snadno stát, že i když hlava má nějaký plán, může se nám dít něco jiného. Vlastně je to proto, že ta hlava vymýšlí plán pouze pro tělo. Já vím, že se s tělem ztotožňujeme, tak si člověk řekne a pro koho to tedy má být vymyšleno, když tělo jsem já. Jenže proč se necítíme dobře v situacích, kde bychom se měli cítit dobře. Protože jsme tam, kde jsme si mysleli, že to tělu udělá dobře. Tělu možná jo, ale ta nuda, nebo ten křik, nebo divný lidi...... prostě nejsme jen tělo. Jsme hlavně ten Duch. A my jsme navyklí se zabývat jen tím tělem. A potom naše pocity jsou hrozný a vzniká nespokojenost. Vzniká i nemoc.