A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Rozum

20. dubna 2018 v 20:29 | PF |  Co je sebeláska - Kapitola 82
Rozum
Zdá se, že rozum vládne našemu životu.
Přesto se stává, že jsou situace, kdy i rozum je v koncích.
Co ho potom může zastoupit, když vlastně ničemu jinému nedáváme důvěru.? Rozum, logiku, díky kterým vytvoříme jakousi posloupnost necháváme určovat běh našeho života.
Dost často se ale setkáváme se situací, kdy tento způsob je tak trochu necitlivý k našemu okolí a našim vztahům.
Také občas, dokonce čím dál častěji, nás tato rozumně logická posloupnost nedovede k vytčenému cíli. Musíme pak udělat něco "nerozumného", abychom se k cíli dostali. Udělat něco "špatně".



My bychom chtěli povýšit intuici na toho, kdo zastoupí rozum a logiku, nebo kdo jim občas pomůže s rozhodováním. Něco jako šestý smysl.
Málokdo intuici dokáže využívat v běžném životě. Proto si myslíme, že je schopnější než rozum. Dokážeme ji využít většinou jen v krizových chvílích.
Protože upřednostňujeme "rozum", po intuici nic nechceme, tak mlčí.
Rozum je něco, co dokáže zdánlivě sloužit dvěma pánům. Egu i Duchu.
To proto, že ego s Duchem nedokáže komunikovat, protože se ho bojí a Duch nekomunikuje s egem, protože o něm neví. A tak prostředníkem je rozum.
Když rozum pracuje, krotí ego, abys byl vůbec snesitelný pro svoje okolí. Díky rozumu, lidem neřekneš vše, co si myslíš a také neuděláš vše, co tě napadne. Rozum ti udržuje při životě, nebo tě posouvá dopředu, když je ego příliš vystrašené.
Ve snech, které prožíváme ve spánku se dějí různé šílené věci, které nelze odhadnout. Prostě sny postrádají rozum.
Rozum je ta intuice.
Kterou ego umlčuje.
Proto vlastně žijeme život, který se neustále mění, problémy nahrazují problémy, chvilky štěstí se mění v utrpení a utrpení zpět do radosti, klid a mír jsou vzácné okamžiky ke kterým si pomáháme různými berličkami. Kouřením, počítačem, drogou, alkoholem, meditací, kartami....
Klid a mír je něco o čem si myslíme, že nevydržíme dlouho, protože bychom se asi nudili.
Podlehli jsme egu, neboli náboženství viny.
Při delším klidu se již cítíme provinile. Protože ego na nás tlačí, co všechno můžeme za tu dobu udělat. Hlavně nebýt v klidu a nezjistit, že ego není potřeba.
Když jsme v klidu, ego nepotřebujeme.
Když jsme v klidu a nebudeme mít ego, tak kde jsou problémy, co nás může rozházet. ? Najednou je všechno jedno, vše počká a jedině obviňování nás dostane do potíží.
Kdysi jsem tomu říkal : "Světe zboř se".
A přežil jsem až do dneška. Akorát si léčím šrámy ze všech těch provinění.
Hledám vlastní hodnotu.
Veškeré utrpení je z pocitu bezmoci. Bezmoc vzniká důvěrou v ego. Důvěrou, že když si postěžujeme, že se nám uleví. Jenže uleví se jen egu, protože má důkaz, že mu věříme. Naše Já vidí, že jsme si právě zapřáli, že chceme potíže.
Rozum začíná pracovat na tom, aby jsme je přestáli v relativním zdraví.
V relativním proto, že když bychom si náhodou zapřáli nemoc, rozum ji může zmírnít na pouhé příznaky, ale zastavit ji neumí, protože nemůže jít proti našemu přání.
Intuici lze vnímat stejně snadno jako rozumnou úvahu. Tak trochu mimo logiku.
Musí být zbavena ega - (strachu, násilí, odpírání, obviňování, přehánění, všeho, co souvisí s morálkou).
S láskou má svět naději.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama