A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Babička

13. března 2018 v 20:51 | PF |  vzpomínky-kapitola 10
Babička.
Když se nám narodily děti, začal jsem mojí tchýni říkat babi. Vždy jsme si vykali, ale "babi" ode mě brala. Čím byly děti starší, tím častěji jsem užíval oslovení babi. Chlapi v její rodině byli dost prudký, a tak si nového chlapa chtěla držet od těla.
Mnoho duchovních guru jedno období stále opakovali "vzpomeňte si", vzpomeňte si na všechno, protože všechno už tady bylo, všechno už jsme uměli a nyní je třeba si jen na to vzpomenout. Právě si vzpomínám, že jsem tímto směrem měl snahu také jít. Ale nevzpomněl jsem si.
Nevzpomněl jsem si na nic, co bylo mimo můj život. Ani sny mi nepomohly, ani meditace, žádné dejawu. Což mělo za následek, že jsem začal hledat zázraky.
Když si nemůžu vzpomenout, tak se to musí stát jiným způsobem.
Nechtělo se mi věřit, že bych byl na světě jen proto, abych byl nespokojený a stále nějakým způsobem nedostatečný.



Život má mnoho cest a my je vůbec nechápeme. Jen díky vzpomínkám si můžeme časem udělat souvislosti. Jednu souvislost jsem docenil až díky babi.
Vzpomínání je moc hezký, ale tvořit si budoucnost na základě vzpomínek je velká chyba.
Naše babi žila ve vzpomínkách. Každou událost přejela uvnitř vzpomínkou a teprve pak zareagovala. Tak se někdy stávalo, že nezareagovala vůbec, protože vzpomínka byla příliš silná. Byla to prostá žena zvyklá na zemědělsky tvrdý život. Když by se měla rozčílit, tak raději zmlkla. Nemusela chlapy, protože na ni byli zlí. Takže až po smrti muže se začala těšit, jak si konečně užije život.
Ale to už jí táhlo na osmdesát.
První dceru Janičku nechala hlídat svému otci, když ji poslal pomoci do chléva. On ji nedopatřením upustil.
Pro babičku vlastně zkončil život. Další dvě dcery vychovala tak nějak automaticky. Až jejich děti brala více na vědomí a hašteřila se s nimi.
Když děda odešel, plánovala jak opraví dům, jak pojede na návštěvy....
Jezdili jsme tam už pečovat o dědu, protože babi měla co dělat sama se sebou, a potom jsme jezdili i pomáhat babi. Jednou týdně, dvakrát týdně, třikrát týdně, až jsme se k ní nastěhovali. Nechtěla nás tam. Chtěla svobodu. Chtěla se také o nikoho nestarat, jen o sebe.
Chtěli jsme jí obstarat chodítko, aby se mohla pohybovat po bytě. A babička nám na to řekla: "Jó, já tu budu běhat a vy budete ležet. Nechte si ho.
Ale nešlo to. Buď LDN nebo my. Nakonec byla ráda, že není sama. I když sama byla vlastně celé dny. Žena se s ní chodila dívat na televizi večer a přes den jídlo, úklid, mytí, záchod, prostě ošetřování.
Babička ráda povídala. Vždy se to stočilo na vzpomínky z mládí, jen občas něco z práce a hodně seriály. Nevadila jí ani hlasitá televize a babička využívala chvíle, když jsme s ní byli, aby nám všechno řekla. Dokázala mluvit bez přestání hodiny, takže jsme začali prchat z její přítomnosti, čehož si brzo všimla.
Občas se jí přitížilo a záchranka ji převezla do nemocnice a babička se vždy těšila domů, ale v nemocnici jí bylo také dobře. Mohla se vypovídat.
Naposled, když ji propouštěli, tak se loučila s pacientama i s personálem a těšila se domů. Přivezli jsme ji na vozíku k autu a pomohli na sedačku. Žena běžela vrátit vozík do recepce.
Babička mi v autě zmlkla a najednou řekla, abych zavolal doktora a nemohla dýchat. Tak jsem ji začal oživovat, žena běžela pro doktora, ale bylo pozdě.
Myslím, že na ní dolehlo, co bude doma, když se tak viděla vedle mě v autě. Nebudou tam lidi, záchod daleko, složité mytí, bolesti...Najednou jí to přišlo jiné, než jak si to vysnila v nemocnici.
No a my jsme z toho měli taky trochu strach, jestli to vůbec zvládnem tu péči.
A tak babička došla k rozhodnutí.
Tohle rozhodnutí bylo čistě ze zkušenosti. Ze strachu.
Nás to trochu vysvobodilo, ale my jsme jí nějak věřili, že tu bude ještě dva, tři roky.
Vzpomínáním se život nežije. To se jen čeká na.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 realistkadneska realistkadneska | 14. března 2018 v 12:45 | Reagovat

Mladý člověk by neměl žít vzpomínáním, ale tvořit budoucnost. Starým lidem nic jiného často nezbývá :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama