A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Žít pro druhé

14. února 2018 v 20:50 | PF |  Jednota - Kapitola 83
Žít pro druhé.
Jedna známá, kterou vlastně neznám, jen z FB, napsala, že je tady jenom pro a kvůli ostatním.
Trochu se mi to dotklo, protože mi to přišlo jako nadutost a už několik dní mi tato myšlenka leží v hlavě.
Zjistil jsem, že to není nadutost, ale poslání. Že je to to, co nám všem chybí. Energie, kterou hledáme.
Pravda, u žen se to zdá nějak více samozřejmější, že žijí pro druhé. Hlavně pro svoji rodinu.
Žít ještě pro ostatní, to už každá neumí. U mužů je to ještě více schované.
Většinou to všichni děláme tak nějak nevědomě. A člověk u toho má někdy pocit, že toho přizpůsobování už bylo dost. Že by chtělo se také zabývat sám sebou, udělat si na sebe čas a oddechnout od všech ataků ostatních.
Posledního, ještě nedávno žijícího člověka, který žil opravdu pro druhé a kterého známe, byla Matka Tereza.
Ale není zřejmě nutné žít pro druhé jen tím, že je zbavuješ tělesného utrpení.
Žít pro druhé, neboli pomáhat druhým, se dá také osobním příkladem.
Pomoci druhým není tak jednoduché, jak to vypadá. Většinou lidé

o pomoc nestojí. Mají pocit, že je někdo chce ponížit nebo zneužít.
Žít pro druhé, jen ta myšlenka, když se vezme "od podlahy" , s člověkem může zacloumat a vlastně zpřeházet životní hodnoty.
Osobní příklad je asi jediná možnost jak učit lidi vidět víc.
Někdo maluje, někdo hraje, někdo dělá divadlo, někdo sport. Každý z nich ukazuje jiný rozměr, možnost života.
Někdo ale v sobě neobjevil takové nadání, v kterém by mohl vynikat a ukazovat další, jinou cestu životem.
Já jsem zrovna ten týpek.
A asi bych také chtěl takový jednosměrný život, kde je vše dost jasné.
Není mi dáno.
Přesto si myslím, že žít pro druhé, může být též způsob života.
I pro ty, co to nadání mají jen tak trochu, nebo vůbec.
Může to změnit postoj jeden k druhému.
Protože lidi, když se potřebují, jsou schopni si pomáhat.
Zatím to funguje,jen když jsou v úzkých.
A právě žít pro druhé dává prostor vnímat náklonnost a lásku druhých k tobě. !
No a to je ten motor, který všichni hledáme. Co způsobuje únavu, skleslost nebo radost a nadšení.
Když budeš žít pro druhé, všimneš si úsměvů, drobných ústupků, malých pozorností i přímo ochrany od ostatních. Stane se ti méně nehod, lidi od tebe budou přijímat pomoc a rádi tě jí dávat.
Jenom se na ně budeš dívat jinýma očima.
Ostatní nevědomě ucítí tvůj osobní příklad a vezmou si ho, aspoň na chvíli, za svůj.
Žít pro druhé je životní rozhodnutí. Pokud ho začneš uplatňovat, není cesty zpět.
Do zloby, odporu, nenávisti už se nevrátíš, protože účinky toho rozhodnutí budou tak silné, že nepochopíš, proč by ses měl znovu zlobit a nesnášet se.
Rozhodl jsem se a vyzkoušel.
Když jsem si jen myslel, že to dělám, nic se nedělo.
Až jasné rozhodnutí ukázalo cestu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama