A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Únor 2018

Mládí jsem tvé

22. února 2018 v 20:12 | PF |  rozhodnutí- kapitola 1
Mládí jsem tvé.
Když jsem byl mladý, přál jsem si být starší.
Teď už jsem starší a pokoušim se omládnout.
Nejsem na tom životně závislý, ale mám dojem, že mladší toho můžou více než já. Stejné, co jsem si dříve myslel o starších.
Nejsem na tom životně závislý, protože jim to přeju a dříve jsem jim to záviděl.
Každý, kdo může více než já, může více ve všem. Může mít více holek i více scén, může mít více peněz i více mank, může být fyzicky zdatnější a může mít více zranění, může být krásnější a můžou se ho více bát, může být pravdomluvnější a může být zranitelnější, může více krást a může mu být více ukradeno.....
Proč vlastně chci omládnout.?
No, já vím proč. Chci vědět, tedy vyzkoušet, jestli člověk s životními zkušenostmi bude mít snadnější život než jako nezkušený.
Řekl bych,

Karma

21. února 2018 v 17:52 | PF |  Jednota - Kapitola 83
Karma
Cvrliká mi v hlavě slovo karma. Asi, že poslední dobou o ní slyším víc.
Vždy, když jsme se bavili o karmě, dělaly se mi "pupínky" z nesouhlasu. Ale najednou mám pocit, že už nejde nesouhlasit, že už je to hotová věc.
A to je zřejmě signál, abych se sám pro sebe zastavil a zkontroloval, co to mám považovat za skutečnost.
Jsou věci na zemi o kterých se začne mluvit, -často-, setkávat se s nimi, -často- a vůbec nevadí jestli jsou dobré nebo špatné, výmysl nebo pravda.
Najednou jsou v našem životě a my je považujeme za skutečnost a za pravdu.
Tento způsob vytváření skutečnosti používají reklamy, politici, doktoři, rodiče, škola, věda, církev i tzv. guruové.
Je to systém, který funguje i při tvoření vlastního života, ale téměř všichni ho popíráme.
Přece si nebudeme lhát do vlastní kapsy.
Raději si lžeme světově uznávanou pravdou, než abychom si "nalhávali", že např. jsme zdraví a bohatí.
A teď se do tohohle stádia u mě propracovala karma.
Otázky - jak mohu odčinit svou karmu, co mohu dělat s těžkou karmou, čím jsem si zasloužil takovou karmu.....?
"Joó to je z předchozích inkarnací".!?
No to je teda průšvih, co se s tím dá dělat.?
"No to víš, musíš odpouštět a odpouštět....."
Karmu považujeme za sklizeň. Jako odpověď za naše činy. Za totální souhrn našich činů ve všech časech, nejlépe těch horších.
Co se týče karmy, jsme skoro schopni připustit, že věčnost je možná.
Co se týče nás, nejsme schopni připustit, že čas neexistuje.
My jsme vlastně nejraději, když víme, že jsme se něčím někdy provinili a každou chvíli neúspěchu na to můžeme svést. Je to taková berlička provázející po neúspěších a nezdarech.
Máme důvod se vzdát jakékoli snahy o zkvalitnění života, protože víme, že máme těžkou karmu. A zrovna v tomto období se nejvíce projevuje.
"Nic si z toho nedělej, lepší už to nebude."
Když to vezmu od základu,

Žít pro druhé

14. února 2018 v 20:50 | PF |  Jednota - Kapitola 83
Žít pro druhé.
Jedna známá, kterou vlastně neznám, jen z FB, napsala, že je tady jenom pro a kvůli ostatním.
Trochu se mi to dotklo, protože mi to přišlo jako nadutost a už několik dní mi tato myšlenka leží v hlavě.
Zjistil jsem, že to není nadutost, ale poslání. Že je to to, co nám všem chybí. Energie, kterou hledáme.
Pravda, u žen se to zdá nějak více samozřejmější, že žijí pro druhé. Hlavně pro svoji rodinu.
Žít ještě pro ostatní, to už každá neumí. U mužů je to ještě více schované.
Většinou to všichni děláme tak nějak nevědomě. A člověk u toho má někdy pocit, že toho přizpůsobování už bylo dost. Že by chtělo se také zabývat sám sebou, udělat si na sebe čas a oddechnout od všech ataků ostatních.
Posledního, ještě nedávno žijícího člověka, který žil opravdu pro druhé a kterého známe, byla Matka Tereza.
Ale není zřejmě nutné žít pro druhé jen tím, že je zbavuješ tělesného utrpení.
Žít pro druhé, neboli pomáhat druhým, se dá také osobním příkladem.
Pomoci druhým není tak jednoduché, jak to vypadá. Většinou lidé

Cítit se dobře II

7. února 2018 v 20:38 | PF |  Co je sebeláska - Kapitola 82
Cítit se dobře II.
Cítit se dobře je moc dobře, ale ne úplně nejlíp. Od té doby, co jsem to pro sebe vymyslel a začal praktikovat, se ukázalo, že je to zavádějící, a proto musím původní článek poupravit.
On vůbec není špatně, jen to není všechno.
Já, když jsem ho psal, každý kdo jej četl, si uvědomil, že píšu o pocitech těla. Já jsem o nich opravdu psal a myslel na to. Protože právě tehdy proběhlo období, kdy jsem se opravdu necítil dobře a zdálo se mi, že jsem odbočil někam zpět, kde už jsem byl.
Právě ty pocity těla to vše komplikují.
Já, abych se cítil dobře, jsem si všeho dopřával. Hodně jsem jedl, lenošil jsem, dnes se tomu říká prokrastinování, a tak jsem prožil několik týdnů. Přibral jsem pět kilo, svaly z ramenou se přesunuly do břicha, všechno mi bolelo a všechno mi začalo být na obtíž.
Už jsem se necítil dobře.
Ty okolnosti, kdy jsem se cítil dobře prostě zmizely.
Tímto způsobem tedy nejde udržet dobré pocity.
Jinými slovy, pocity těla, ať už dobré nebo špatné vedou úplně jinam, než by člověk chtěl dojít.
Člověk, při uspokojování těla, jakéhokoli uspokojování, potlačuje svoji bytost, svoje Já.
Takže je třeba, aby dobré pocity prožívalo naše Já.
Naše Já a naše tělo jsou dvě věci, které spolu nedokážou komunikovat. To proto, že tělo nekomunikuje.
Vypadá to, že nikdo jiný tady nekomunikuje, jen tělo. Ale není to tak.
Kdyby tělo komunikovalo, tak jak vypadá, že komunikuje, bylo by všechno jasné, všichni by si věděli rady s bolestmi i s potěšením. Nemohly by být žádné starosti, protože by se odstranila bolest těla a bylo by po starosti.
Např. Když jsem nervózní a bolí mi břicho, tak odstraním bolest břicha a nervozita by měla být také pryč.
Ale není.
Když sportuji a unaví se mi svaly, odpočinu si a sportuji dále a výkonnost roste a roste a roste. Ale někomu neroste a někoho to tak unaví, že už sport nechce. Že by měl jiné tělo.?
Tělo by klidně sportovalo, ale naše Já zatáhne za záchranou brzdu a nenechá se uštvat k smrti.
Tělo by klidně jedlo a jedlo a Já zatáhne za brzdu a vyzvrací se.
Tělo komunikuje díky egu.
Ego má ale potřebu tělo zničit. A ničí ho tím, že ubližuje a utiskuje naše Já. Naší bytost.
Já, nás drží při životě, jen díky záchranné brzdě, kterou většinou nepřehlídneme. Silnější nátury nevnímají ani tu brzdu. Potom váží třista kilo, nebo jim chybí kus těla, nebo se na to rovnou vykašlou a odejdou ze světa.
Ti všichni ostatní, kteří sice aspoň trochu záchrannou brzdu