A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Tak jo.

18. ledna 2018 v 20:49 | PF |  Víra - kapitola 84
Tak jo.
Vůbec jsem nechtěl psát o vnitřním hlasu.
Hlavně proto, že mám pocit, že ho postrádám.
Ale sedím u počítače a píšu. Odešel jsem od rozkoukaného filmu, a protože venku je mizerný počasí, pustil jsem počítač.
Chtěl jsem ho už pro dnešek nechat na pokoji.

Je tohle vnitřní hlas.?
Je to spíš nutkavé jednání, protože film byl příliš dramatický.
No, film je moc dramatický, život je zrovna teď naproti tomu moc klidný.
Nemám rád drama, ale když se nic neděje, jsem, jako bych byl v trní.
Ono se děje. Ale já to chci vidět očima těla.
Je to trochu průšvih. Když to nevidím, myslím si, že to není.
Vím, že se děje. I když nemám vnitřní hlas, jsem nervozní a neklidný. Jsem náchylný v takových chvílích si klid narušit, a tak trochu sklouznout do dramatu.
Učím se být v klidu a tyhle situace ustát. Jakoby v klidu a znuděně.
Potřeboval bych, aby ten vnitřní hlas byl trochu konkrétnější. Nejlépe přesný.
Obyčejný život.
Možná si přeju tuhle noční můru. Poslední dobou mám samé hezké sny. Lidi co mi nemusí jsou ve snu hodní a milí a ti co mi mají rádi, jsou i ve snu oporou.
No, přeháním trochu.
Je to prostě úplně obráceně než dřív. Hororové sny a dobrodružnější život se nějak usekl.
Je tohle vnitřní hlas.? Co mi chce říct.!
Jsem ze života zvyklý, že když je něco nezvykle dobrého, že za to obvykle brzo dostanu za uši.
Mám čekat vzpomínky na minulost, nebo mi to říká, že už je to za mnou a od teď už to je jen dobré a ještě lepší.?
Moje studium mojí duše mi říká, že to je to dobré a ještě lepší.
Moje ego mi způsobuje z toho kopřivku. Jenže ego se mi daří eliminovat.
A proto se mi objevuje jiný život.
Je to rebelie proti egu. Úspěšná. Projevuje se tedy jinak, než je člověk zvyklý, protože je to tak trochu jiná rebélie. Přehlížet zlo a odpovídat s láskou. Dost často se cítím jako blbec, ale výsledky to má. Výsledky, že jsem z nich celý popletený.
Z každé rebélie vždy byly potíže. Vzrušovalo mi to a potíže se nějak ustály. Ale v součtu byly ty potíže dost drahé. Nejen penězi,...
Asi proto vznikla touha po klidu.
Když ho mám, ego tahá trumfy z rukávu a chce mě splést.
No a vnitřní hlas, pro koho pracuje.? Je to pokušitel, nebo je svatej.?
Já tedy musím stále vycházet z původní myšlenky, když chci být svatý, je i vnitřní hlas svatý, a všechno co vidím je svaté.
Je to síla. Uměl bych ho rozcupovat na cucky, ale když je svatý, tak proč bych to dělal, lepší už to být nemůže. Nebo jo.? Neee.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 18. ledna 2018 v 22:37 | Reagovat

Mně by zajímalo, zda se jako vnitřní hlas považuje ten rozum, co ti říká, co bys měl dělat, nebo ty myšlenky, které tě od toho odvádí. Protože jedno z toho možná svaté je, ale to druhé... horko těžko.

Na příjemných snech není nic špatného, člověk se aspoň vyspí. :D

2 petrflasar27 petrflasar27 | 19. ledna 2018 v 17:18 | Reagovat

Mě taky.  Ale vím, že rozum a logika jsou na nic protože nejdou přímou cestou.

3 Franta Franta | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 13:28 | Reagovat

Měl jsem sen, ve kterém jsem si pořídil křeslo. Dal jsem na ten sen a křeslo jsem si pořídil.

4 petrflasar27 petrflasar27 | Web | 22. ledna 2018 v 14:40 | Reagovat

[3]: Dobrý ne.?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama