A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Srpen 2017

Poslední zrnko

15. srpna 2017 v 17:02 | PF |  Vyjímečnost - Kapitola 78
Poslední zrnko.
Příhodný název pro ty, co nemůžou něco pochopit, ačkoli to opravdu chtějí. Nechci to přirovnávat k poslední kapce, která způsobí přetečení. Poslední zrnko způsobí dokončení. Ještě to jedno chybělo a už vím jak na to. Skládačka je dokončena, vše je jasné.
Já vím, že víte.
Teorie je v podstatě to jednoduché.
Teď ta praxe.
To že reaguji na toto téma způsobil Eckhart Tolle. Zezadu jedné jeho knihy je tento citát:
Stačí plně přijmout tento okamžik. Když to uděláte, najdete hluboký vnitřní klid.
Jak prosté.
Ale jak se přijímá tento okamžik.?
A jak je hluboký vnitřní klid, když trvá jen okamžik.
Došel jsem k závěru, že nejen já, ale skoro všichni potřebujeme přijmout tento okamžik. To je to poslední zrnko o kterém všichni mluvíme, všichni se tváříme, že to je již běžná součást našeho života, ale opravdu vlastně nikdo neví jak do toho, aby tam ten vnitřní klid zůstal.
To totiž není ten vnitřní klid, který umožňuje jistý nadhled nad věcmi, pokud jdou zhruba podle předpokladů.
Tento vnitřní klid je způsoben "odevzáním".
Přijetí tohoto okamžiku je odevzdání se situaci.
Ať je jakákoli.
Bez odporu, bez očekávání, bez postranních úmyslů, bez litování se, bez naděje, bez oceňování, bez hodnocení....
To je přijmout tento okamžik. A aby po chvíli nedošlo k rozčarování, je třeba to vnímat tak, jako by sis to sám vybral.
Potom můžeme začít jednat. Při tomto a jen tomto odevzdání je možné zažít ten vnitřní klid, který mnozí tak opěvují.
Já to vidím jako okamžik před smrtí nebo před omdlením, když už člověk ví, že nemůže nic, než počkat co bude a vlastně jemu to stejně jedno. Tak má hluboký vnitřní klid.
My tady ve světě jsme si hodně zvykli na superlativy. A necháváme se nevědomky jimi klamat. Takže pod pojmem hluboký klid si představuji smrt.
Není to nutné brát vše tak doslova. Jako já.
On stačí klid. Stres na nule. A máme nakročeno k nesmrtelnosti.

Když budu chtít hluboký vnitřní klid, tak vše odevzdám. A.?
Zavřou mi do blázince.
No tak já nevím. Jestli je přítomný okamžik poslední zrnko, tak musí počkat až tam přisypu kýbl jiných zrnek.
Asi spíše jde o to, nemyslet jako myslí Svět. Oko za oko a zub za zub.
Ale myslet jako Svatý. Když něco dám, dostanu dvojnásobek. Tento způsob myšlení je třeba si také osvojit. O tom jsem psal již kdysi dávno. Už tenkrát jsem myslel, že píšu o praxi, ale jak je vidět, jsem stále u teorie.
V lidském měřítku dát zamená, že ti ubyde a druhému na úkor tebe přibude.
V Božském měřítku, když dáš, o nic nepřijdeš a ještě dostaneš od toho, komu jsi dal. -
Je jasné, že se nejedná o hmotné statky, protože ty nemají hodnotu žádnou. Jsou pomíjivé.



Rybníček

5. srpna 2017 v 21:50 | PF |  Radovat se navzdory všem - Kapitola 81
Rybníček
Když někdo chce změnit život, musí se rozhodnout.
Rozhodování je jediné co můžeme. Můžeme se rozhodnout, že zvedneme jednu nohu, a pak se můžeme rozhodnout, že zvedneme druhou nohu a tu první položíme. (Osho) Jiná volba vlastně není.
V rámci ega.
Ego nedovoluje dlouhodobou či stálou spokojenost, a proto každá změna (i života) vede ke stejnému výsledku. K touze udělat změnu.
Ale je tu ještě jedna změna, které Osho nedává moc šancí.
V podstatě o to každému jde. Změnit život, aby byl stále spokojený.
Změna ke stálé spokojenosti.
Stálá spokojenost znamená,vypudit ze života strach. Když zmizí ze života strach, přirozeně jej zastoupí radost.
A změna je tu.
Protože jsme všichni sebestřední egoisti, v rámci společnosti se kterou se stýkáme, svůj egismus jen prohlubujeme. To znamená, že si bereme možnost volby.
V tomhle rybníčku každou naši změnu každý odsoudí. A to i bez komentáře. Protože my sami se soudíme podle zdánlivých přání druhých.
Je úplně jedno, co si druhý myslí, podstatné je pro nás to, co si myslíme, že si myslí.
Velká pomoc je proto, navštívit jiný rybníček. Jinou společnost. Kde nikoho neznáme a oni neznají nás. Nejlépe cizinu. Naše zdánlivé slabosti tam můžou ocenit. Naše zdánlivé přednosti odsoudit.
Po nějaké době opět změnit vnější formy, - rybníček- a opět hledat svoji cenu jinde.
Netroufám si radit nikomu, protože i když člověk, přestane kouřit, chlastat, střídat ženský a začne zahradničit, tak když se nerozhodne pro vnitřní změnu, pro radost ze všeho, tak nebude spokojenější ani zdravější.
Vnější formy změny jsou jen zvedání pravé nebo levé nohy. Každá rada je vlastně vnější forma, která nic neřeší.
Vnitřní změna je bez obav zvednout i tu druhou nohu. Spoléhat na zázraky a používat je v životě.
Každý, kdo navštíví jiný rybníček se setká se zázrakem takovým způsobem, že si ho všimne. A v jiném rybníčku opět. A pak se vrátí zpět do svého rybníčku a automaticky bude počítat se zázrakem a on přijde.
Změna proběhne nenásilně s láskou a vděčností.
Jiná změna vlastně není změnou.
Můžeš si dávat hamburgra s hranolkama, zapíjet to pivem a dvojitou kávou při cigaretě a budeš spokojenej a zdravej, protože budeš všechny kolem sebe milovat.
Budeš mít zkušenosti z jiných rybníčků. Protože tam jsi poznal, že když oceníš a projevíš vděčnost, budeš oceněn a vážen.
Když odsoudíš a odsekneš, budeš odehnán. Když odsoudíš a odsekneš nenajdeš svoji cenu o které si myslíš, že existuje.