A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Září 2016

Hledám sebevědomí

24. září 2016 v 20:18 | PF |  Proč se neraduju - Kapitola 74
Hledám sebevědomí
Kdyby jste ho někde viděli, řekněte mu prosím, že už ho chci, že o něj mám zájem, že mi chybí a že vůbec nevím proč jsem ho nechal odejít. Asi jsem si myslel, že mi škodí a popouzí lidi proti mně. Tak jsem si ani nevšiml a sebevědomí odešlo.
Možná jsem ho prodal, protože mám dojem, že svět si udělal předplatné na moje sebevědomí a já jsem mu každý týden poslal jedno vydání. Chtěl jsem ho podplatit něčím, co se mi nezdálo být pro mě hodnotné, protože jsem myslel, že ho mám dost.
Teď ho nemám a najednou vím, že má pro mě opravdu velkou hodnotu. Větší než peníze a skoro tak velkou jako láska.
Já jsem si totiž zaměnil sebevědomí s egem.
Jenomže svět se nesplet a bral si sebevědomí a ego mi nechával. Najednou se ukázalo, že už ani ego se nemá o co opřít a upadlo.
Jo, jo, moje ego dostalo na frak a že tam už nezbyla ani špetka sebevědomí, dopadlo až na zem.
Teď už vím, co popouzelo lidi proti mně. Sebevědomí to nebylo.
Jak ubývalo sebevědomí, ego si snadněji drželo pozice. Ale neuvědomilo si, že když už není žádné sebevědomí, že se už nemá čeho držet. Tak upadlo.

Svět se změnil. Mnoho lidí a věcí najednou ztratilo hodnotu. Jako by nikdy žádnou neměli.

Bohužel ego je mnohem dravější než sebevědomí a snaží se vyškrábat po jiném pilíři. Zdá se mi, že chce použít lásku jako svoji oporu a postupně mi o ni připravit.
To nesmím dopustit.
Když ego upadlo, ne tělo, jenom ego, tak já jsem z toho celej bolavej.
Koleno bolí, že nestoupnu na nohu a hlava bolela dva dny. Kdyby odešla i láska, tak se dobelhám do nemocnice a vyjdu odtud už jen na márách.
A tak hledám sebevědomí, protože věřím, že jedině sebevědomí společně s láskou dokáže ego zastavit a nechat ho někde ve škarpě.
Všichni říkají, že ho mám hledat uvnitř sebe, ne venku.
Ale kde uvnitř.!
V koleni to nebude, protože to bolí jako čert.
Jó, jako čert.?!
Že by to bylo v tom koleni.? Když tam nechám ego, tak mi koleno rozřežou a přesvědčí mi, že žádný ego, ale meniskus. Ale když tam pošlu lásku, tak si ego bude myslet, že mu jde pomoci a nechá ji a ona tam může najít sebevědomí a koleno bude zdravé, protože spolu shodí ego do pryč.

Tak doufám, že ho najdu v tom koleni.

Proč se neraduju - kapitola 74

18. září 2016 v 22:31 | PF |  Proč se neraduju - Kapitola 74
Proč se neraduju.?
Já vážně nevím, proč se neraduji.
Já sice nejsem žádnej smíšek, jsem skoro vážnější typ, ale legraci mám rád i rád vtipkuji. Když jsem ale sám, tak si dělám starosti. Skoro se vším.
Občas se přistihnu, jak v duchu řeším nehorázný věci. Doslova přehrávám nejhorší scénáře (leckdy banálních nebo i láskyplných situací), které by se mohly dít a ještě si v tom libuji. Většinou se u toho mračím, což si vůbec neuvědomuji a lidi se mi pak bojí a myslí si, že se zlobím..
Ne nezlobím se. !
Většinou.
Někdy asi jo, když mi někdo přistihne v nějakém šíleném scénáři.
Ty scénáře si přehrávám ze strachu, aby se to nestalo, nebo abych byl na to připraven.
Taky mi hned tak něco nepřekvapí, ale připraven nejsem nikdy. Vždy je to ještě nějaká zcela jiná varianta. Taková, abych ji přežil, ale aby mi zdeptala na co nejdelší dobu,abych nebyl schopen nic vymýšlet. Jenom zase nejhorší scénáře. Pak se oklepu, napadne mi nějaká záchrana a je to chvíli dobrý.

Tři roky.
Tři roky hledám, zkoumám, přemýšlím, pitvám svůj život.
Proč je vždycky všechno nakonec špatně.
Je to proto, že se neraduju. Nebo málo.
Já se divím, že mi to zdeptá. ? Vždyť už jsem to všechno předem vymyslel. Nejhorší situace. A když se skoro stanou, tak jsem zničený. A kdyby se opravdu staly, tak jak jsem je vymyslel, tak to asi nepřežiju.
Na tolik věcí už jsem přišel. Všechno to vím, co bych měl a jak.
Přesto si jen tak pro sebe, soukromě a nekontrolovaně, představím to nejhorší, co jde. Když se mi to splní, tak mám starosti a neraduji se.
Tuhle mi jeden notář řekl - : "vole". Že dělám pořád stejnou chybu.
Myslím si, že vím a přitom nevím.
Myslím si, že se chci mít dobře a přitom si libuju v problémech.
Mám se rád a odpouštím si a už to nebudu dělat.
Budu se hlídat, abych vymýšlel ty dobré scénáře.

Co myslíme, že jsme

3. září 2016 v 19:05 | PF |  Nevím, že nevím - kapitola 73
Co myslíme, že jsme.
Myslím, že si myslíme, že jsme nezávislé, dokonalé bytosti.
Protože si to jen myslíme, ale nevíme, tak tomu zas až tak moc nevěříme. A proto si to stále musíme potvrzovat, abychom tomu více věřili.
Nezávislost si potvrzujeme buďto anonymitou nebo soběstačností. Někdo až okázalou.
V naši dokonalost pošetile věříme raději skrz média. Protože naše vlastní zkušenost spíše ukazuje na nedokonalost.
Získáváním a upevňováním nezávislosti si myslíme, že se ochráníme a udržíme si štěstí.
Věříme v to, protože věříme, že jsme pány tvorstva. Že vše dokážeme ovládnout a přizpůsobit pro vlastní potřebu.
Je to velmi podobné přirovnání, jako bychom se cítili být Bohem.
Jen asi s tím rozdílem, že každý tak trochu věří v jedince, kdo to dokáže připravit, abychom to my ostatní pak mohli používat. Cítíme se být Bohem jako celek, jako lidstvo, jako člověk. Nikoli jako jednotlivec.
Stále, ale z nějakého důvodu, hledáme štěstí každý samostatně. Zavřeme se doma a hledáme štěstí.
Co nás pořád nutí dělat takové pošetilosti. Jako celek, jako jeden celek, jako jeden jsme Bůh.
Jako nezávislý odloučený jednotlivec, byť součást Boha, najednou už nejsme Bůh.? Najednou se zdá, že jsme nic. Ale chováme se, jako bychom byli více než Bůh.
Absurdita, jíž se sami odsuzujeme k utrpení a smrti. Kde se vzala víra, že malý kousek Boha nemůže být stejný jako celý Bůh. Kdyby jednotlivec nebyl Bůh, tak miliarda jednotlivců nedá dohromady Boha.
Ale protože jednotlivec je malý kousek Boha, tak miliarda jednotlivců dá dohromady Boha. Dají ho dohromady už i dva jednotlivci. Protože Bohem můžeš být jen, když ho vidíš v druhém.
Když si jednotlivec myslí, že je více než Bůh, tak miliarda takových jednotlivců také nedá dohromady Boha. Dá dohromady miliardu trpících jednotlivců. Co asi tak můžou vymyslet. Radši na to nemyslet.

Z toho vyplývá, že nezávislost a dokonalost nám štěstí neochrání a ani nepřinese.