A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Nevím, že nevím II.

30. srpna 2016 v 21:35 | PF |  Nevím, že nevím - kapitola 73
Nevím, že nevím II.
Když jsem psal článek - Nevím, že nevím, nevěděl jsem, jak jsem blízko důkazu.
O dva dny později jsem po třech pivech onemocněl bolobřichem a horečkami na čtyři dny. Byl jsem poprvé v životě v casinu a zřejmě můj odpor k tomuto druhu zábavy způsobil moji nemoc. I když celkový dojem jsem měl dobrý. Sice jsem nevyhrál, ale ani neprohrál - to už jsem si ohlídal.
Ani jsem nevěděl, že mám odpor k této zábavě. Naopak jsem si to chtěl zkusit s tím, že to okouknu a příště půjdu něco vyhrát.
Vešel jsem dovnitř a všechen vnější lesk se změnil v pozlátko, které mě mělo oklamat a já jsem se nechal svést k vyšším částkám. Vůbec to nebylo jako ve filmech. Až teď, když to píšu, si uvědomuju, jak najednou na mě padlo zklamání. Že chtějí jen moje peníze. Že ty automaty jsou jen takové rádoby zábavné odpadkové koše.
Jinými slovy, nenapadlo mi, že mi nepřijde lákavé házet peníze do koše.
Přitom je to normální, peníze se do koše nehází, je to blbost. Každý to ví.
A přece je na tom založen takový byznys.
Je vidět, že jsem v lecčems dost pozadu. A ani mi to nevadí.
Jen si udržuji svoji hladinku spokojenosti a ostatní mi nezajímá.
O nějaké úzkoprsosti také nic nevím. Moje osobní a vlastní vyjímečnost mi dělá docela slušnou clonu.
"Protože já, já vím".
Čím víc jsem si jistý, že vím, tím větší náraz mi čeká. To samozřejmě nevím.
Takže pro mě takové casíno byla jen rána do břicha, abych si uvědomil, že nejen stále a stále nevím, že nevím, ale dokonce i občas nevím co chci.
Jakákoli nemoc je jen čistě nepochopená situace.
My všichni, koho občas něco zabolí, škrábne se, natáhne si sval, loupne ho v zádech, bolí zuby, bolí hlava, šediví vlasy................ se jen koupeme ve své nadutosti a myslíme si, že víme, a že máme věci pod kontrolou.
Fyzické projevy, nám ale hlásí, že nevíme. Léky jen potvrzují omyl, že musíme léčit tělo.
Ale nemocná je mysl, ne tělo.
Léčení těla je nekonečný příběh s tragickým koncem.
Léčení mysli, je pokusit se znovu a správně (s láskou) pochopit situaci, která způsobila bolest. Ještě těžší je možná správně - s láskou analizovat tu situaci, která to způsobila. A neplést si lásku s obětováním se.
No a teď už to jen jednoduše uvést do praxe. Držím vám palce.
Jak snadno si člověk myslí, že ví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama