A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Červen 2016

Co vlastně chceme

28. června 2016 v 15:49 | PF |  Vzestup - kapitola 71
Co vlastně chceme.
Vzestup znamená udobření se světem.
Je to jako když rozhádaní partneři si uvědomí, že se vlastně nechtějí hádat, že jim je spolu dobře a navzájem se potřebují a když nejsou spolu, tak se jim stýská. Pak ve vztahu nastoupí fáze udobřování. Zapomene se na minulost, protože vzájemná potřeba je důležitější než nějaké vymyšlené ublížení. Odpustí se všechno - protože nelze se milovat s výčitkou. Najednou je v člověku a tedy i ve světě klid a mír a mnohem více chuti - do všeho.
Lidi se usmívají a ti co se mračí a zlobí, vzbuzují lítost, protože je vidět, že oni se nenacházejí ve fázi udobřování se svým životním partnerem.
Životní partner není jen ten, se kterým žijeme. Životní partner je naše Zem i náš Svět.
Ti co se mračí a jsou nespokojeni, dávají najevo, že jim vládne ego a ne Duch.
Přitom ego - samo o sobě nic neví, a když mu dáme vládu nad sebou, je zcela pochopitelné, že jsme nespokojeni. Kdo by byl spokojen, když mu vládne někdo, kdo neví nic, takže ani neví, jaký máme cíl.
Přesto, ho posloucháme a dáváme mu důvěru, že nás dovede k našemu cíli. Je tedy opět zcela pochopitelné, že pod takovým vedením se k cíli nedostaneme.

Jsme proto velmi rozmrzelí a na nějaké udobřování nemáme vůbec náladu.

To je programem ega. Aby bylo pro nás to nejdůležitější na světě. Abychom za něj položili život.
Program Ducha je úplně opačný. Nemůže nás do ničeho nutit, jak to dělá ego, ale když něco chceme, tak nám rád vždy pomůže. Jeho cílem je naše nesmrtelnost, radost a klid.
Je opravdu s podivem, že se Duchu nikdo nevěnuje a nikdo ho neposlouchá. Přesto hodně z nás, lidí, mluví stále o vzestupu, o transformaci, o jiné dimenzi….
Všimněte si, jak toto oddělování už je práce ega. Je opravdu rafinovaná.
Slovo Vzestup v podstatě znamená oddělení se z nižšího místa a postup na vyšší místo. Jako že tam níže už nebudeme, tam s tím už nemáme nic společného.
Jiná dimenze, tři d, čtyři d, pět d,….. opět oddělení se. Ale od čeho.? Ego říká, že od něčeho horšího do něčeho lepšího. Jenom ego to dokáže rozlišit.
Duch takové detaily nerozeznává. Protože ví, že to nic neznamená.
Duch rozeznává jen pravdu.
Pravda je trvalá. Pravda je jen jedna. Není tři d, čtyři d, pět d. Je jedna. Buď je a nebo není. Pravda nikam nepostupuje, nemění se.
Až bude pravda, že si navzájem dáváme lásku a radost, tak vzestup a dimenze budou nesmyslná slova.
Ego můžeme snadno odmítnout. Samo je oddělené a jen touží po přijetí, aby mohlo používat (likvidovat) naše tělo.
Ducha jsme získali při stvoření, toho odmítnout nemůžeme, je s námi stále, ale můžeme ho neposlouchat.
Ego nabízí komplikace a nejistotu.
Asi je to zábavnější.?

Co tedy vlastně chceme.???????????????????!!!!!!!!!!!!!!????????????????

Kurz zázraků - kapitola 72

22. června 2016 v 20:07 | PF |  Kurz zázraků - kapitola 72
Vážení a milí,
navrhuji Vám tento internetový kurz, který je zaměřen na zásadní změny myšlení, díky kterému postupně a nenápadně - se sami od sebe budete více radovat, Vaše směřování životem nabere kurs do míru, klidu a zdraví, hojnost materiální i hojnost příjemností se stane samozřejmostí.
Toto nabízí tento Kurz zázraků. Samozřejmě, že jen ve spolupráci s Vámi.
Neděje se to přes noc a neděje se to samo. Kurz může trvat dva roky i deset let. Přesto jakákoli součinnost s Kurzem Vás bude dostávat do reality, která bude pro Vás k neuvěření a zcela odlišná od té současné. Začnete ji vyhledávat a začnete ji sami tvořit.
Zpočátku je to pro většinu velmi těžké, byť se jedná jen o čtení. Realita o které budete číst, se Vám bude zdát nesmyslná a můžete mít i potíže se opět ke čtení vrátit. Proto nabízím tento internetový kurz, jež vám každému individuálně každý den přinese emailem jednu kapitolu. Přečíst denně jednu krátkou kapitolu zabere deset minut z našeho světského a uspěchaného života a na těchto deset minut se dostanete (ale jen když si to dovolíte) do Nebe.
Až kapitolu přečtete či nastudujete, sami odsouhlasíte zaslání další kapitoly.
Kurz má cca. 240 kapitol čtecích a 365 kapitol studijních. Takže za méně než za dva roky se to nedá stihnout, a proto je to tak nenápadné a vy sami uvěříte, že si tvoříte život příjemným.
Nestojí Vás to nic než světských 10 minut. Ideálně denně.
Pokuste se, si dovolit příjemný život jehož intenzita je stabilní a nekolísavá. A strach, dnes běžná součást života, vymizí bez povšimnutí.




Co je Kurz.
Celý Kurz je uspořádán jako učebnice. Skládá se ze tří knih.
Text o 646 stranách.
Praktická cvičení pro studenty o 494 stranách.
Příručka pro učitele má 88 stran.
Kurzem navrhovaná osnova je pečlivě vypracovaná a krok za krokem vysvětlena na teoretické i praktické úrovni. Kurz klade důraz namísto teorie na použití a namísto teologie vyzvedá praktickou zkušenost.
Kurz používá křesťanskou terminologii, pojednává o obecných duchovních tématech.
Myšlenky obsažené v Textu jsou základem lekcí Praktických cvičení pro studenty. Bez konkrétního použití, které Praktická cvičení pro studenty umožňují, by Text zůstal převážně souborem abstrakcí, které by stěží postačovaly k tomu, aby způsobily změnu myšlení, jež je cílem kurzu.
Praktická cvičení obsahují 365 lekcí, jednu na každý den v roce.
Není však nutné postupovat tímto tempem. Instrukce pouze nabádají, aby se student nepokoušel procvičovat více než jednu lekci denně.

Některým myšlenkám uvedeným v této učebnici bude pro tebe těžké uvěřit, jiné se mohou zdát naprosto překvapivé.
Na tom však vůbec nezáleží.
Po tobě se žádá pouze to, abys myšlenky používal tak, jak je doporučeno. Vůbec se po tobě nežádá, abys je posuzoval.
Žádá se pouze, abys je používal.
Právě jejich použití jim dá smysl a ukáže ti jejich pravdivost.

Pamatuj si jen, že těmto myšlenkám nemusíš věřit, nemusíš s nimi souhlasit a nemusíš je ani vítat. Některým můžeš i aktivně odporovat.
Na ničem z toho nezáleží ani nesnižuje účinnost cvičení. Ať jsou tvé reakce na tyto myšlenky jakékoli, používej je.
Nic víc se od tebe nežádá.

Kurz si nečiní nárok na ukončenost a ani lekce Praktických cvičení nejsou koncipovány tak, aby dovršily studentovo učení. V závěru je čtenář ponechán v rukou svého Vnitřního Učitele, který povede veškeré následující učení tak, jak uzná za vhodné. I když je Kurz svým rozsahem úplný, pravdu nelze omezit na určitou konečnou podobu.
Tento kurz je začátkem, nikoli koncem.....
Co Kurz říká.? Nic skutečného nelze ohrozit.
Nic neskutečného neexistuje.
V tom spočívá mír Boží.

Autorem Kursu je Helen Schucmanová a Wiliam Thetford, profesoři psychologie na lékařské fakultě Kolumbijské univerzity v New Yorku.
Helen řídil hlas, který nevydával zvuk, ale zdálo se jí, že rychle diktuje věty, které začala těsnopisem zapisovat. Wiliam přepisoval zápisky na stroji. Celý proces trval přibližně sedm let. Předmluva a vysvětlení jak Kurz vznikl byl napsán Helen Schucmanovou v roce1977.
Samozřejmě, že si každý může sám koupit knihu. Ale je také možné, že by si ji nikdy nekoupil.
Pro mě to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem udělal. Na první pohled v obchodě, to vypadalo jako rozmar a vyhozené peníze.
Proto se snažím tento Kurz zprostředkovat ostatním. Také proto, že vlastní opisování mi velmi uklidňuje a je zde vyšší pravděpodobnost, že kniha nezůstane zaprášená v knihovně a Kurz přinese požadovaný užitek i dalším.
Není to ve stylu "myšlením k bohatství". Kurz přináší klid a jistotu rozhodování v nejistotě světa.
Zdravím Petr Flašar

Když si přeješ pokračovat odpověz na - kurzzazraku@seznam.cz

Soutěž

13. června 2016 v 21:45 | PF |  Vzestup - kapitola 71
Soutěž
Čím je zvláštní tohle slovo a čím tak dokáže rozbušit srdce.
Soutěž v podstatě je o tom - splnit něčí očekávání. Svoje očekávání je tak trochu podružné i když se zdá, že se shoduje.
Uvědomil jsem si to ve chvíli, když jsem vezl rodiče z lázní.
Věděl jsem, že očekávají čisté auto a spolehlivou, plynulou jízdu. Takže jsem vyčistil auto a jeli jsme. Spolehlivost spočívala dojet v klidu a bez nehody. Ale plynulost spojená se spolehlivostí občas způsobila napjatější chvilky, když jsem očekával nějaký komentář (hodnotící). Předjíždění, uzavírky, kolony.....
V podstatě to byla soutěž o pozitivní hodnocení. Jen připomenu, že rodičům je dohromady stošedesát let. Kritika a hodnocení je jejich denní chleba.
Konec konců, rodiče to tak už asi mají. A děti v jejich společnosti zůstanou děti.
To, že jsem si to uvědomil, způsobila jako zesilovač ta přítomnost rodičů. Zdá se mi, lépe řečeno, myslím si, že soutěžení je náš způsob života. Takhle nás to ti rodiče naučili a je zase jejich rodiče......
Soutěžíme nejen před rodiči a před kýmkoli kdo je nablízku, ale i sami před sebou.
Soutěžíme nejméně stokrát denně. S prkotinami jako třeba oblečení až po olympiádu.
No a teď se dostávám k tématu mého blogu.
Každá soutěž, třeba i o shrnutou ponožku nebo o pocit, že někoho brzdim, vyvolává pocit (na zlomek sekundy) vyjímečnosti. Lhostejno jestli kladný nebo záporný.
Pocit vyjímečnosti způsobuje oddělování se, třídění. Jinými slovy, brání v sounáležitosti s ostatními. Brání té jednotě o které všichni (hledající) mluví.
Navenek to většinou není vidět. Úsměv na tváři a srdce na jazyku. Uvnitř, ale vyskakují pochybnosti. U dávajícího i u přijímajícího.
Tyto pochybnosti jsou vlastně "hřebíčky do rakve".
Pochybnosti způsobí bolest hlavy, způsobí únavu, způsobí nezvládnutí situace, způsobí útěk, způsobí zranění těla i duše.
Čím jsi starší, prožil jsi víc pochybností, a proto jsi víc nemocný.
Pokud máš doma psa, tak víš, že pes o tobě nikdy nepochybuje. Pes ti dává najevo lásku, o které ani ty nepochybuješ. To znamená, že pes s tebou nesoutěží. On tě miluje, nepotřebuje si, ani ti, nic dokazovat.
Proto zvířata léčí.
Před nimi jsi v klidu. A když nejsi, tak pes počká až budeš.
Pokud tedy hledáme jednotu, hledáme lásku, hledáme jistotu, pes je vzorem a odpuštění pak pomocníkem.
Každým odpuštěním, každým projevem lásky vytáhneme pomyslný hřebíček z rakve, který tam zatloukla pochybnost.

Vzestup - kapitola 71

10. června 2016 v 21:39 | PF |  Vzestup - kapitola 71
Vzestup
V poslední době, přibližně posledních šest let, se význam slova vzestup skloňuje ve všech pádech a do slovníku lidí se dostává více a více, byť v různých podobách. Transformace, jiná dimenze, duchovnost a nakonec i láska.
Nevím kdo, kromě mojí ženy, čte můj blog. Myslím si ale, že lidi, které zajímá hlavně materiální stránka života, čtení o odpočinku a zastavení, nedej bože o odpuštění, moc nenadchne. A proto se nesnažím vzestup více vysvětlovat, protože si myslím, že tyto moje zamyšlení může číst jen někdo, kdo už je načatý a hledá v životě víc než jen práci a spánek.
Ano vzestup je slovo hledajících.
Myslím na to již delší dobu. Tolik informací, jež se v poslední době objevují, tolik návodů, co dělat, abychom vzestoupili, tolik přednášek vysvětlující vzestup a tolik již osvícených možná vzestoupivších osob, až mi to udivuje. Kdo všechno nám pomáhá a kdo škodí.? Kde se berou tyto informace a dodává je ten, co pomáhá nebo ten, co škodí.?
Zdá se mi, že těch informací je tolik a že asi mají za úkol dezinformovat než pomoci.
Myslím si, že proto většina hledajících je i po tolika letech stále hledající a v domnění, že už chybí jen krůček. Stále chybí jen krůček. A vždy je důvěryhodné vysvětlení.
Zdá se, že hledáme jen pro vlastní hledání. Možná nechceme ani nic najít. Možná máme strach něco najít. Nebo, co vlastně hledáme.?
Já osobně hledám radostnou a nekonečnou hojnost.
Někdy si myslím, že si jí namlouvám a někdy, že jsem na hony vzdálen tomu poslednímu krůčku.
Ale přišel jsem na něco.
Totiž, že každý to má takové, jaké si to udělá.
Nemůže svádět na nikoho, že se mu to nelíbí. Kdo se cítí jako oběť, je prostě oběť.
Ať trpí.
Kdo cítí radost, má radost.
Ať se raduje.
Ti co jsou oběti, se stále obětují. Oběti, jak známo nepřežívají. Umírají.
Až svoje obětování nebudou považovat za oběť, ale za radost, tak mávnutím kouzelného proutku už nebudou oběti. Budou se radovat.
Kdo se raduje nevidí oběti, vidí radost.
Celý vzestup je o radosti. Když se neraduješ, můžeš znát všechny informace, být na všech přednáškách a držet se jakéhokoli návodu, nebude to nic platné.
Dokud rozlišuješ kdo pomáhá, kdo škodí, kdo to říká dobře a kdo ne, dokud se vůbec ptáš, je jasné, že jsi zmaten a neraduješ se.
Když si připustíš jakoukoli starost ať už o dítě nebo o babičku, o sebe, o peníze, o pohodlí, o zimu, o lásku......se prostě neraduješ. A vzestup je ti cizí.
Je to jako když si vypláchneš mozek a je ti všechno jedno. Pak nemáš starost, máš radost.
Radost a láska jsou si tak blízko, že jedna bez druhé nefunguje.
Když si vypláchneš mozek a dovolíš si radost, dovoluješ si vlastně lásku. Ničím nepodmíněnou lásku. Když se setkají v tomto stavu aspoň dva lidi, zažijí bezbřehé štěstí.
A to je vzestup.
Všechny starosti, otázky a pochybnosti má ego. Ono ti řekne výčitku: "jak se můžeš radovat, když já se trápim.?" "To ti na mně nezáleží.?"
A mně na něm záleží, začnu se trápit a vzestup je mávnutím kouzelného proutku opět jen slovo jehož význam hledáme.