A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Svět na který hledíme

2. května 2016 v 19:29 | PF |  Svět bláznů - kapitola 65
Svět na který hledíme
Svět, který nás obklopuje, neexistuje.
Svět, který nás obklopuje jsme si vytvořili sami. Je to náš výrobek, a proto tomu věříme a považujeme jej za skutečný.
Ale protože jsme ho vytvořili my, není trvalý.Podléhá zkáze a stále se mění.
My, jsme také vytvořili čas. A také jej považujeme za skutečný.
Přitom, zvláště poslední dobou, mluvíme o "přítomném okamžiku". Říkáme minulost už neexistuje a budoucnost ještě nenastala, je třeba se věnovat přítomnému okamžiku tady a teď.
Věčnost známe jen jako slovo. Představit si věčnost je skoro nemožné. Takže jediný aspekt času, který je věčný, je nyní.
U času se již tedy zabýváme možností, že neexistuje. Při pohledu na vesmír se zdá být čas zbytečný. Vzdálenosti je třeba překlenout bez úbytku času.
Velmi podobné je to s tím co vidíme, slyšíme, cítíme. Naše smysly jsou naprogramovány, aby nám podávaly svědectví, které očekáváme.
Ale co očekáváme.?
Řekl bych, že většinou problémy.
Protože jsme ve světě, který jsme vytvořili my. Tedy v nestabilním světě. Stále něco opravujeme, nic není trvalé. Nic není věčné. Vlastně řešíme jen problémy a bojujeme za to, abychom měli o něco déle něco, co už známe.
Pokoušíme se o trvalost. Ať už je to ve vztazích, v budovách nebo ve vzpomínkách....
Ale není to možné.
Při našem způsobu myšlení, tedy při očekávání problémů, se nemůžeme dopracovat k něčemu trvalému.
Naše ego nám to nedovolí. Ego získává sílu svárem, tedy problémem. Neustále nás přesvědčuje, že jsme se něčím provinili a my, díky tomu, neustále očekáváme problémy.
Takový je svět na který hledíme, který nás obklopuje.
Není skutečný. Je to jen námi vymyšlený problém, který dokola opravujeme a vylepšujeme, ale neměníme.
Žití bez problémů.? Jde to.?
Každý dobře ví, že když je dobře naladěn a rozradostněn, problémy nevidí. Jeho smysly v daný okamžik se odpojily od programu ega a podávají jiné svědectví než jsme zvyklí.
To je svědectví o našem skutečném světě.
Než se objeví někdo, jehož ego neunese naši radost a přijde s malicherným obviněním. Čemu naše mysl zvyklá na problémy snadno uvěří a opět uvidí tento neskutečný svět.
Mír je největším nepřítelem ega. Protože na základě jeho interpretace skutečnosti je válka zárukou jeho přežití.
Ale pro náš život ego není potřebné (i když je to těžko k uvěření). A svět by mohl být opravdový.
Ego roste svárem a radost roste sdílením.
Když dáš radost, tak ti neubude a ještě dostaneš. Je to nejlepší obchod vůbec.
Proč to neděláme?????
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JustAHuman JustAHuman | E-mail | 2. května 2016 v 19:43 | Reagovat

Máš až odporně stejný názor na svět jako já. Zvláštní. Všichni si to nějak uvědomujeme, ale nikdo nic nedělá. Takže  hlavním problémem je nejpravděpodobněji lenost. Ne fyzická, i když i na té záleží, ale psychická. Čím víc se vyvíjíme, tím více je zde problémů, ale zároveň míru. To jediné, co stoupá je ta "lenost." I když i to je zavádějící.

2 petrflasar27 petrflasar27 | 2. května 2016 v 21:07 | Reagovat

No asi jo. Lenost je zakamuflovaný strach ze změny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama