A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Nekonečná hojnost

24. května 2016 v 22:52 | PF |  Mít se dobře - kapitola 67
Nekonečná hojnost
Mám jednu myšlenku, která mi poslední dny trochu pronásleduje ve formě různých reakcí lidí na moje odpovědi i ve formě mých jiných reakcích na některé filmy, či přednášky.
Je to hlavně asi moje podrážděnost nad mým pocitem nespokojenosti. Snad je to tím, že informace které hledám zanikají v šumu všech ostatních vedlejších věcí.
Je úplně jasné, že moje ego pracuje na tom, aby mi převědčilo, že ono dokáže nejlépe rozlišovat dobré od horšího a že ví, co je pro mě nejlepší.
I když si ego myslí že ví, tak já také vím, že nespokojenost ve mně dřímá a každou chvíli zabublá.
Mým cílem je, ale spokojenost a klid. Žádné, byť krátkodobé podráždění.
Právě tohle podráždění, je tu z toho, že ego ruší.
Ruší přes podněty těla(hlad, únava, potřeby), posílá mi matoucí filmy a přesvědčivé přednášky, přátelé na moje odpovědi reagují trochu křečovitě a vlastně všechno se mi snaží přesvědčit, že to co hledám, je nesmysl.
Hledám hojnost, spokojenost a klid.
Čím víc mi ego brání, tím víc vím, že to není nesmysl, přesto ale i více pochybuji.
Takže, když na chvíli odvedu pozornost od svého hledání, tak neustálé, neutuchající ataky ega mi přesvědčí zpět o nesmyslu hledání. A já tomu uvěřím a začnu vést opět konzumní život plný nedostatku a strachu z nedostatku.
Filmy i přednášky jsou výborným pomocníkem v hledání, jen jsou příliš kráté a neosobní.
Nenavodí jiný způsob myšlení.
Nabídnou jak, nabídnou co to přinese, nabídnou příležitosti, ale spokojená nekonečná hojnost je vždy mnohem širší, než je téma filmu či přednášky. A šum a potřeby světa je rychle přehluší.
Začít jinak myslet v podstatě vyžaduje také neustálou pozornost a vedení. To je - něčeho se držet, co je konstatní. Je to bohužel kupodivu tahle fráze - láska, rovnost, bratrství.
Ego to již natolik zprofanovalo, že se tomu těžko věří.
A filmy i přednášky velmi snadno uhnou z této linie.
Člověk pak ztrácí víru a nenápadně propadá zpět k beznaději i když si myslí, že je stále na cestě hledání. Nevšimne si, že se točí v kruhu a nepostupuje.
Cílem toho všeho je, že to uvádí a prožívají jiní lidé a ne my. Ne já. Což Vyvolává dojem, že se vždy najde někdo, kdo už to ví a vyřeší to za mě. Zbývá jen počkat. Zdá se, že pak všichni procitneme, vzpomeneme si a "od zítřka to bude všechno jinak".

Byl jsem oklamán, když jsem si myslel, že to, čeho se bojím, je ve světě a nikoli jen a pouze v mé vlastní mysli.
Nedostatek a strach zůstane v naší mysli, když nedojde ke změně myšlení zaměřením na lásku. To musíme každý sám v sobě nebo lépe všichni společně.
Láskyplná komunikace je nejdůležitější prostředek k získání spokojené nekonečné hojnosti.
Jednotlivec, nekomunikující, nešířící lásku se dopracuje, při vší snaze, tak možná do deprese.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama