A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Mysl a tělo

28. dubna 2016 v 14:07 | PF |  Svoboda - kapitola 63
Mysl a tělo
Když přemýšlíš nad vším možným i nemožným neuvědomuješ si, že vlastně nepoužíváš svoji mysl. A tak tvoje lítací myšlenky nic neznamenají. Je lhostejné, jestli je považuješ za dobré nebo špatné. Takové plané myšlenky jsou jen soudící a souzení v tomto stavu lze jen těžko zastavit.
Tvoje skutečné myšlenky, tvoje mysl se nachází až za těmito myšlenkami. Tvoje mysl je uvnitř. Nic nemusí hodnotit a posuzovat, protože ona ví. Ona nepochybuje. Tato mysl je pro člověka všemocná. Ona rozhoduje o našem bytí a nebytí o našem zdraví, únavě, radosti, starostech o našem štěstí a neštěstí.
Trochu jsme zapomněli, že tato mysl je naše. Že je součástí nás a že s ní můžeme komunikovat a používat ji pro sebe. Úplně stejně jako všechno, co je naše.
Má jen jednu podmínku - nelze ji použít k souzení. Můžeš ji použít na cokoli, ale nemůžeš očekávat, že mysl bude váhat. Váhá a pochybuje a soudí pouze naše ego. A ono umí komunikovat s naší myslí a používá ji k naší destrukci.
Ego žije ze strachu. Kdyby nevytvářelo naší destrukci, neměli bychom strach a ego by nemohlo být. Nezapomněli bychom, že mysl můžeme používat pro sebe.
Zatímco jsme mysl přenechali egu a uvěřili jeho pochlebování, pomalu, nenápadně a hlavně dobrovolně (ego nás přesvědčilo, že je to naše přání a že jinak to nejde) se sami likvidujeme. Jsme nemocní, prožíváme různá neštěstí a umíráme.
Tělo umírá. Mysl ne. Mysl - duch je věčný.
Nevím kde se toulá, když jsme odložili tělo, ale jedno je jasné. Dokud odkládáme tělo, nenaučili jsme se všechno a včas. A zřejmě si to budeme muset zopakovat.
Když požádáš maratonského běžce, aby uběhl deset kilometrů, nebude to pro něj zátěž, a pak si půjde ještě zaběhat. Když budeš chtít, aby deset kilometrů uběhl stejně starý, ale zcela nesportující člověk, bude to pro něj zátěž a do večera, možná ještě druhý den bude odpočívat. Jsou to dvě mysli, jež používají tělo k různým účelům. Jedna mysl uvěřila, že deset kilometrů není nic a druhá uvěřila, že ji to zničí.
Pokud nastane jiná situace, např.: Je nutné urychleně zachránit svoji rodinu přesunem deset kilometrů, tak je pravděpodobné, že maratonec po přesunu si už nepůjde zaběhat a naopak bude rád, že může odpočinout a být pohromadě s rodinou. Druhý člověk, ač netrénován se najednou cítil potřebný a přesun deset kilometrů ani nezaregistroval a už organizuje pomoc pro ostatní. Na odpočinek si ani nevzpomene.
Limity našemu tělu dáváme my, naše mysl.
Naučit se komunikovat se svojí myslí a vyřadit přitom ego, můžeme důsledným neposuzováním. Přijímat vše tak jak to je. Když se ti podaří ještě se vždy radovat, nemůžeš onemocnět, být unavený nebo prožívat neštěstí.
Vše co se děje, děje se pro tvoje štěstí.
Občas to skrze ego vnímáme jako nepochopitelné neštěstí. Pokud, ale vyřadíš ego z vlády nad myslí, budou se dít tobě i v tvém okolí úplně jiné věci, které snadno pochopíš, že jsou pro tvé stěstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 28. dubna 2016 v 14:20 | Reagovat

Pěkný článek

2 petrflasar27 petrflasar27 | 28. dubna 2016 v 19:02 | Reagovat

Děkuji

3 Akja Akja | 28. dubna 2016 v 20:27 | Reagovat

Je těžké neposuzovat. Osho říkal, že dítě dovede neposuzovat, když nemá nic pojmenované, vidí motýla, raduje se, ale jak se naučí jména a vidí běláska, modráska, babočku, tak radost zmizí, musí posuzovat, co je to za motýla...

4 petrflasar27 petrflasar27 | 28. dubna 2016 v 22:41 | Reagovat

Rodiče mu asi řekli, že babočka je lepší.

5 Akja Akja | 28. dubna 2016 v 22:54 | Reagovat

Asi jó...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama