A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Modlit se???- Kapitola 68

8. dubna 2016 v 10:46 | PF |  Modlit se???- Kapitola 68
Modlit se???
Má to smysl??
Ke komu?
Tolik lidí se modlí. Pro někoho je to náplň života.
Podle mě, kdyby každá modlitba byla vyplněna, .....asi není nutné to dále rozebírat.
Zatím je modlení spíše uctívání model.
Člověk si vybere nějakou modlu a k ní vzhlíží a uctívá jí. Jestli je to nějaký bůh, živý či neživý člověk nebo kus dřeva, je to jedno. Člověk se k tomu modlí a očekává, že ten například kus dřeva mu splní jeho přání.
Výsledek je stejný, jaký se dá očekávat od kusu dřeva. A člověk se k němu modlí za chvíli opět a za chvíli zase.
Pak vymyslí nové přání a modlí se dál.
Když se sem tam něco splní, za což nemůže ten kus dřeva jakkoli očarovaný, ale modlící se člověk sám. Protože připustil a dovolil sobě, že ta možnost je reálná.
Když se nesplní, tak je to vlastně standartní situace a doufá se dál. Standartní situace je to proto, že modlící se vlastně nic měnit nechce. Nevěděl by si s tím rady.
Kdyby jen tak přišlo něco samo od sebe, tak to může rychle užít a pak zase žít stejným způsobem. Takže trvalé plnění přání by vlastně bylo na obtíž.

Tento náš svět jsme stvořili právě proto, aby k nám nemohl žádný Bůh. Abychom se od něj oddělili a ukázali, že to zvládneme lépe bez Boha.
Vzápětí se však ukázalo, že když je to jen v naší v člověčí odpovědnosti, chybí nám opora nebo něco či někdo, na koho bychom odpovědnost, s kterou si nevíme rady přenesli. A tak jsou nám dobří i imaginární bohové z kamene, dřeva, papíru...., nebo autority, o kterých si myslíme, že by si věděly rady.
Doslova jim vnutíme jejich schopnosti, a pak očekáváme, že budou za nás řešit naše problémy.
Co takhle zkusit, se stejnou vehemencí, schopnosti, které vnucujeme andělům, bohům, autoritám, vnutit sobě samému. Dát sobě stejnou důvěru jako Jim. Očekávat od sebe stejné co od Nich. Očekávat to stejně nezávazně jako od Nich. Dovolit si dát sobě důvěru beze strachu. Beze strachu, že se něco může pokazit. Protože horší už to asi být nemůže, když utíkáme k modlitbě.
Tento náš svět jsme vytvořili jako útok na Boha. Na stvořitele. Uvěřili jsme, že On to udělal blbě.
Výsledkem takového jednání se stal strach. Od té doby strach vytvořil mnoho podob. Některé již ani za strach nepovažujeme. Staly se běžnou součástí našeho myšlení a většinou již mají jiný název. Protože název strach by prozradil, že něco není v pořádku. Například morálka, pracovitost, loajálnost....
Strach je nepřítomnost lásky.
Když v našem jednání není láska, pokoušíme se to zakrýt něčím, co jako láska vypadá. Kdyby v našem jednání byla láska, slova jako morálka, pracovitost, loajálnost by nevznikla, protože by nikoho nenapadlo, že je třeba ještě něco navíc. Láska je dokonalá sama o sobě a dokonalé nelze opravit. Možná tak jen pokazit.
Všechno, co my tady ve světě děláme, si jen namlouváme, že je to správně.
Víme, že si to namlouváme. Jinak bychom neměli potřebu se modlit. A už vůbec ne ke "kusu dřeva".
Víme, že s láskou by to bylo opravdu správně.
S láskou by nikdo netrpěl.
V lásce modlitba není nutná. Není strach.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama