A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Slovo - kapitola 58

8. prosince 2015 v 13:47 | PF |  Slovo - kapitola 58
Slovo.
Čím jsou pro nás slova.?
Předpokládáme, že slova dávají tvar, srozumitelnost myšlence. Zdá se nám, že slova jsou hybnou pákou činů. Zdá se, že slova vyřčená mají jinou váhu, než slova napsaná.
Slova jsou pro nás dorozumívací prostředek. Všichni se bavíme slovy. Podle skladby slov rozeznáme citlivost tématu.
Je li to snivá báseň, nebo právní konstrukce. Dokonce skladbou slov dokážeme sdělit něco jiného, než vyjadřují samotná slova. Skladba slov nám může změnit náladu. Z romantické do bojovné, smutné, zlé, hravé, veselé, radostné i šťastné…..
Způsobují to naše představy. Tyto představy jsou závislé na společnosti, ve které se právě nacházíme.

Cítíte tam tu schopnost mimosmyslového vnímání.?
Jedna skladba slov vyzní jinak u soudu než na párty, jinak o samotě, jinak s milovanou osobou, jinak s dětmi, jinak v kostele…..
Nemůžeme v podstatě jednu skladbu slov použít vždy.
Moderní slovník by to asi nazval empatií.
Já to považuji za zbytek schopnosti mimosmyslového vnímání.
Nikdo z nás tyto schopnosti neztratil. Měli jsme je na počátku, máme je i teď.
Asi jsme se nechali obelstít tím, že když je nebudeme používat, najdeme jiný domov, který lépe vyhovuje našemu vkusu.
Dnes už víme, že tento jiný domov se nám nelíbí.
V dobré vůli jsme zapomněli většinu, s čím jsme byli stvořeni a co bylo zcela samozřejmé bez jakéhokoli vzpomínání nebo učení se.
To čemu jsme uvěřili se zničeho nic začalo projevovat jako něco co neznáme a co nezná nás. Nám diktujíc, jak máme žít. Co nám zabralo náš domov, mluvící jiným jazykem, nerozumíc tomu, co máme jako pravdu a rozumí tomu, co jsme vždy považovali za nesmysl.
Tohohle cizince dnes nazýváme strach.
Proč necháváme toho cizince ve svých domovech.? Jak snadné by mělo být říci dost. Chci zpět, co bylo mé a neodejdu jen proto, že mi to vnucuje nějaký blázen, který vše překroutil.
Je to proto, že jsme ho sami pozvali. Do svého domu, aby nás cele zastoupil a my se stali cizinci sami sobě.
1. V jednoho Boha věřit budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Nepožádáš statku bližního svého.
"neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy."

Nevěřím, že tento Bůh je můj Bůh.
Můj Bůh je pouze láska. Lásce je strach cizí.
Láska a strach nemohou společně existovat.
Jsem li já skutečný - je strach pouze iluzí.
Je li strach skutečný- pak vůbec neexistuji.
Když se projevuji jako láska, tak tohle desatero je nesmysl. Protože by mně nikdy nenapadlo něco zlého udělat svému bližnímu. Ublížením svému bratru, ubližuji především sobě. Tak proč.?

Děláme to jen proto, že jsme uvěřili mstivému a žárlivému Bohu, který byl vykonstruován, vymyšlen, tak jako je dnes účelové všechno. Jen a pouze reklama.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 8. prosince 2015 v 20:56 | Reagovat

Lásce je strach cizí. Nikdo nedělá nic, co nechce, leda by měl strach?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama