A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Nestěžuji si - kapitola 59

18. prosince 2015 v 20:17 | PF |  Nestěžuji si - kapitola 59
Nestěžuji si.
Já si tak nestěžuji, že jsem si musel napsat cedulky - nestěžuji si - a rozvěsit je po bytě, abych si konečně uvědomil, že si nemám stěžovat. Manželka mi řekla, že je ze mě ve stresu, jak mi není nic vhod. Stěžuji si, že něco nemám, když to dostanu, tak si stěžuji, že to mám. Pořád něco. Jak otevřu pusu, tak je to soud a stížnost.
Vůbec jsem si to neuvědomil, myslel jsem, jak jsem vtipný, jak vyslovuji to, co ostatní se bojí říct.
Oni se to nebáli říct. Ono je to vůbec nenapadlo. To jsem já vymyslel, protože jsem si myslel, že oni si to myslí.
Je tak snadné se zapomenout a podlehnout vlastnímu pocitu méněcenosti.

Jsem totiž už měsíc zaměstananý. Vůbec se mi to nelíbí. Cítím se jako blbec. A vůbec nechápu, že jsem mohl na něco takového dobrovolně přistoupit.
Ano, toto je původ mojí nespokojenosti, stěžování si, marodění. Vůbec život najednou nabral směr zpátky. To už tady všechno bylo. Makam jako za mlada a sleduji čas až bude konec.
Až když žena řekla, že je země ve stresu, tak mi to došlo. Proč to je. Proč se to děje.
Protože dělám, že jsem nic nepochopil. Protože myslim, jako dřív. Jako za mlada. Skrz ego.
Já se tady dva roky učím myslet jinak a když jsem dostal příležitost, tak myslím stejně blbě, jako vždy, když jsem byl nespokojený. No, tak jsem zase nespokojený.
Už je to lepší, proto to můžu psát. Poslední týden jsem byl jak ochromený. Nic mi nedávalo smysl, všechno bylo zbytečný a o tomhle blogu jsem si říkal, že ty moje bláboly asi budu muset smazat. Že je to o ničem.
Ale nesmazal, protože jsem pochopil. Sice to trvalo měsíc, ale lepší pozdě nežli později.
Pochopil jsem, že to čemu se bráním, sám vytvářím. Způsobuji, že se to stává skutečné a nevyhnutelné.
Boj je k ničemu.
Uvěřiljsem světovému bohu - ďáblu strachu.
Takže ty moje bláboly jsou mi k něčemu. Pročítal jsem zpátky co jsem kdy psal. Hlavně podle toho, co kdo tady také četl.
Až to konečně zabralo.
Nebráním se. Nestěžuji si.
Když mám pocit, že se mi něco nelíbí, řeším jen tento jeden přítomný okamžik. Který nemá žádnou souvislost s tím co bylo před chvílí a vůbec ne s tím co teprve nastane. Protože tenhle přítomný okamžik je tady pro moje štěstí a já si ho musím aspoň pro tuhle chvíli užít. Je to velká úleva. Nevnímat všechna přání z okolí.
A jak si ohlídat přítomný okamžik.?
I to je možné se naučit.
V první řadě, abychom se mohli dostat do přítomného okamžiku, si dovolíme mít - v e l k o u potřebu vlastní bezhříšnosti neboli nevinnosti.
Tím, že si dovolíme pocit vlastní nevinnosti, dovolíme nahradit všechna naše malá zaměření, která útočí na ostatní a pochybují o dostatku tvojí sebedůvěry.
Nedostatkem sebedůvěry všechny chyby ostatních zveličujeme a ony se stávají překážkou pro uvědomění si svého Já.
Dáme instrukce svojí mysli, že pro tuto chvíli hledáme právě vlastní bezhříšnost, nevinnost a jen toto.
Nezáleží nám na našich budoucích cílech. V této chvíli, kdy se pokoušíme změnit úmysly, nás nemusí znepokojovat, co jsme viděli před tím.
Hlavním úskalím přítomného okamžiku je, že jsme zapleteni do svých minulých a budoucích cílů.
Proč by na nich mělo záležet.? Minulost je pryč a budoucnost si lze pouze představit.
Když si uvědomíme jakýkoli způsob hněvu, přítomný okamžik jsme ztratili. Jestliže vidíme chyby v okolí, změnilo se tedy naše zaměření na útok a my řešíme opět minulost nebo budoucnost.
Potom je třeba dát naší mysli nové instrukce, aby změnila své zaměření.
Tato myšlenka dokáže opravit naše útočné zaměření.
"Toto není to, co bych chtěl vidět. Věřím svým bratrům, kteří jsou se mnou jedno".
Jinými slovy, nezlobím se na nikoho, protože bych vytvářel zlobu na sebe.
Také je dost dobré nemyslet na dlouhodobé cíle. Těm stačí jedna blesková myšlenka za den.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 19. prosince 2015 v 22:37 | Reagovat

Je to těžké nezlobit se na bratry a neposuzovat je, když ta naše hlava je na to nastavená, neustále posuzovat, přirovnávat k té verzi, které věříme, že je ideál, tedy k sobě...

2 petrflasar27 petrflasar27 | 20. prosince 2015 v 6:15 | Reagovat

Takový ideál má v sobě každý. Tak jako nechceš, aby se ostatní na tebe zlobili, nezlob se ty na ně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama