A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Jsem prý blázen jen- kapitola 57

3. prosince 2015 v 20:19 | PF |  Jsem prý blázen jen - kapitola 57
Jsem prý blázen jen.

Jak poznat blázna.? Jak poznat kdo je normální.? Jsou v blázinci blázni.?
Proč stále ještě řeším, co je normální.? A vůbec, proč se mi vybavuje pořád tolik otázek.?

Dnešek jsem měl tedy náročný. Bez nálady, zájmu o cokoli, vibroval ve mně vztek i smutek z neznámého důvodu, bez jakékoli schopnosti se dostat do dobré nálady, každý pohyb bolel a byl hrozně těžký.
Před chvílí jsem zhlédnul video o kvantovém probuzení, kde mluvili i o tom, že se Země začne otáčet na druhou stranu, ale i o lásce a že se všichni máme šanci změnit na bytosti neznalé strachu, a proto stále šťastné.
Díky tomu jsem si uvědomil proč na mě sedla ráno depresivní nálada. Včera večer jsem poslouchal v rádiu pana Chvátala, který zase mluvil o ptačích bytostech, které se nám snaží pomoci proti temným plazím bytostem. Samozřejmě, že oboje jsou z jiné Galaxie. A jak jsme tak trochu loutky na jejich bojišti.
Ulevilo se mi, ale otázka bláznů mi zůstala otevřená.

Ani neřeším, jestli ta videa říkají pravdu nebo ne. Spíše řeším, s čím se stále dostávám do styku.
Často jsou kolem mne osoby vzteklé, které jen stěží udrží svoje emoce. Je jasné, že žijí ve strachu. Ať už je to strach z toho, že mají něčeho málo, nebo něčeho příliš, strach, že nejsou dokonalí, nebo je něco ponižuje, strach z toho co může přijít….
Já jsem toho svědkem. Takže to buď přímo vzbuzuji, nebo mi léčí tím, že mi nastavují tak dokonalé zrcadlo, až sami trpí.
Dnešek mi připomněl, že to ve mně je. Vím, že to ve mně bylo, V dřívějších článcích jsem psal o tom, že jsem byl cholerik. Zdálo se mi, že už ne. Co se zdá je sen.
Jsem normální?, nebo jsou normální v blázinci?
Kolik vystrašených bláznů běhá po ulici a tváří se úplně stejně jako kdyby byli normální. Mám pocit, že blázni v blázinci netrpí tolik strachem, jako lidi zdánlivě normální. "Jedno slovo navíc, nebo jedna věta, hned si myslí, že přijde konec světa".
Chtěl jsem dnes všechno pustit, všechno vzdát, o nic se nesnažit, chtěl jsem, aby mi bylo všechno jedno, abych nic neslyšel ani neviděl. Jen usnout a ráno se probudit do krásného dne. No nešlo to.

Mysl mnohem snadněji reaguje na podněty zvenčí, než zevnitř.
Poslechnout podněty zevnitř asi vyžaduje méně vášně a více kázně.
A to jsem si myslel, že po třiceti článcích budu mít jasno, vystaráno a vyhráno. Článků je osmdesát a jasno je někde v dáli.
Ještě, že to za nás vesmír zařídí sám.
Stačí se jen rozhodnout pro lásku. To je úleva.
Doufám, že se nebudu bát.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama