A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Hlas, který mluví za Boha - kapitola 56

1. prosince 2015 v 18:41 | PF |  Hlas, který mluví za Boha - kapitola 56
Hlas, který mluví za Boha.
Když si myslíš, že jsi vyhrál, tak jsi prohrál.
Když myslíš, žes prohrál, tak je to pravděpodobně výhra.
Můžeš se přemlouvat k čemu chceš, stejně si čemu chceš uvěříš. Můžeš si myslet, že děláš pro sebe to nejlepší a ubližuješ si. A když si ubližuješ, tak se zachraňuješ.
Nemáme přehled o našem plánu pro život. Jeví se to jako hledání pokusem a omylem.
Zdá se, že omylů je víc.
Vypadá to tak.
Vypadá to, že nerozeznáváme, kdy nás vede ego, kdy intuice, kdy rozum. A ani nerozeznáme co je lepší. Já mám pocit, že naše cesta životem by nám měla být zcela lhostejná.
Bylo by všechno snazší.
Nějak si myslím, že by pak život ztratil tu šťávu. Asi bychom byli opravdu svatí. Bylo by to hezký, být už pořád svatý??
Byla by to zábava, bylo by to vzrušení, nadšení, a byla by to ta láska???
Člověk hledá, hledá a jak se zdá, že se přibližuje k řešení, zhoupne se to a opět je tu začátek. Všechny postupy byly dobrý, všechno bylo dobrý.
Jen ne pořád. Asi.
Vždy, když dovolíme soudit náš život egu, dovolujeme nesmyslným iluzím, jež se tváří jako nejskutečnější a nejrozumnější řešení, aby se život po chvíli opět zhoupnul a my hledali další řešení. Tím se zříkáme vidět tisíce zázraků, které by nám usnadnily a zkrásněly život. Když dovolíme intuici, aby nás vedla, objevíme zázraky a budeme žasnout, jak je vše snadné a příjemné. Rozum se jen přikloní k tomu silnějšímu.
Protože jsme všichni spojeni jedním zdrojem, máme i jedno vedení.
Máme každý svůj zdroj, který se projevuje jako náš hlas. Vnitřní hlas. Intuice. Je to ta první myšlenka v proudu všech ostatních myšlenek k dané otázce.
Čím rychleji myslíš, tím hůře ji můžeš zachytit. Čím více máš informací, tím hůře ji rozpoznáš. Ale když jsi v kritické situaci, tak tě vytáhne ven.
Je to hlas, který mluví za Boha. On ví kudy kam.
My si to jen myslíme. A myslet znamená h…. vědět.
Když vezeš dítě k doktoru a myslíš si, že řeku nemusíš přejíždět po mostě, ale kdekoli, tak i dítě ti řekne, že jsi šílenec.
Pokaždé, když si něco myslíš, že víš, vždycky je to šílený rozhodnutí.
Něco vědět a myslet si, že vím, je velký rozdíl.
Tenhle rozdíl je náš denní chleba. Tenhle rozdíl je naše ego.
Vnímat intuici se dnešní člověk musí znovu učit. Není to o tom, že by ji někdo měl a někdo ne. Každý ji má, protože každý žije z jednoho zdroje. Odpojené stvoření od zdroje nežije. Každý ji má a málokdo ji věří. Dost často její návrhy považuje za šílené.
První myšlenku si každý dokáže vybavit. Většinou, až když je po všem. Není třeba se ladit do hladiny alfa a už vůbec ne vzpomínat, která by to mohla být.
Víš o ní. Zastav se. Zauvažuj, co opravdu chceš. Zas to bude ta první.

Ale pro jistotu, když vyhráváš, neslav. A když prohráváš, nepolevuj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 2. prosince 2015 v 17:37 | Reagovat

Jak jsi na tom s intuicí ve Tvé práci? Co byla první myšlenka, nebo pocit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama