A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Duša moja - kapitola 60

19. prosince 2015 v 22:39 | PF |  Duša moja - kapitola 60
Duša moja.
Myslel jsem si, že to není předmětem mého studia.
Pro upřesnění - studuji život, abych si mohl dělat co chci, byl stále šťastný a zažíval hojnost, jakou si jen dovedu představit.
Jinými slovy. Žádnou otrockou práci, spoustu lásky, spoustu peněz(pokud budou potřeba), stálé mládí a to vše zcela snadno a přirozeně.
Přesto jsem se v poslední době několikrát setkal s tématem minulý život nebo k čemu je nám duše. A já teď často nad tím koumám, jak to asi je. Protože jsem se neztotožnil ještě s žádným názorem, který jsem slyšel nebo četl. Zdá se, že tyto témata vyplouvají do poředí zájmu mnohem více lidí. Dokonce i těch, kteří urputně věří na minulé životy.
Začínají pochybovat.
A vzhledem k přání mé nesmrtelnosti bych se asi měl zajímat, jestli to nebude mojí duši obtěžovat nebo zdržovat, být se mnou celou věčnost.
Vždycky mi pomohla myšlenka, že všechno je jinak.
Takže s duší a reinkarnací to bude jinak, než jsme dosud brali v úvahu.
Z nějakého důvodu jsme zvyklí všechno oddělovat. Proto mluvíme o duši, jakoby to byla nějaká věc v nás. Jakoby chvíli byla součást těla, ale když tělo umře, tak co.?
Já vycházím z předpokladu, že tělo je jen kus materiálu, které přestane fungovat, když se mysl rozhodne, že už má všeho dost. Tělo zhnije.
Proč by nesmrtelná duše pořád lezla do něčeho, co se každou chvíli rozpadne.?
Mysl může pracovat, když má nástroj, který ji poslouchá. Tedy tělo. Tak bych se přikláněl k tomu, že duše bude součást mysli. Duše musí být něco příjemného. Protože vždy na ní myslíme s jakousi láskou. Jako že to jediný je opravdový. To jediný v nás.
Duše bude pomáhat mysli, aby se mysl cítila dobře. Tedy i tělo. Jenže mysl má těch rádců víc. Ještě Ego a rozum. Ego s rozumem dokáží být pěkně hluční. Že by se duše někde prosazovala podobným způsobem, jsem si nevšiml.
Duše bude něco jako intuice.

Jo, duše je naše Já.

Duše je naše malé , naše malé dítě uvnitř nás. Uvnitř naší mysli. To malé dítě, kterému se omlouváme, když jsme ve stresu, protože víme, že tím trpí. Víme, že to dítě uvnitř nás je zcela bezbranné. Trpí, když trpíme my, raduje se, když se radujem. A spoléhá na mě. Že mu nebudu ubližovat.

Kde se tam vzalo to dítě.? Proč není doma.? Každé malé dítě má být doma.
Svým způsobem u mě doma je. Měl bych o něj pečovat a nědělat mu pořád trápení s mojí nespokojeností.
Ale já ho mám spíše adoptované.
Sakra, to se do toho zamotávám.

Já si často myslim, že sem nepatřim. Někdy se cítím jako mimozemšťan. Ničemu tu nerozumím, nechápu, ale jsem tu.
Možná to bude práce toho dítěte uvnitř mě.
Říká mi, "takhle to u nás nemáme, to je určitě špatně, určitě jinak".
A než se ho zeptám, jak to tedy mají u nich doma, už ho neslyším. Hlomoz a ruch světa ho překřičí.
Určitě nejsem sám, kdo se tady cítí jako mimozemšťan.

Proč sem to dítě přišlo tak bezbranné.? Asi se u nich nemusí ničemu bránit. Tak myslelo, že tady to je taky tak.
Možná, ale sem přišlo, aby mi naučilo, jak se žije tam u nich. A chce mi učit osobním příkladem.
Oni se tam ničeho nebojí.
Musí mít se mnou opravdu božskou trpělivost.
A to dítě vůbec nestárne. Sleduju ho už delší dobu a pořád je malý. A já ne.
Šel bych s ním hned k nim. Tam mají určitě všechno co hledám.
Mohlo by mě tam vzít. Já se tu o něj starám už jak dlouho.
Tedy, spíš ho týrám, než se starám. Asi proto mi tam nebere. Nadělal bych jim tam pěknou paseku.
Už kolikrát jsem si všiml, že mi říká, že by už chtělo trochu odpočinek. Asi by si chtělo odskočit domů. Já se mu nedivím. Taky se musí občas poradit, co se mnou.
Jeho domov musí být mírumilovný a láskyplný. Tam načerpá sílu co by dup.

Tak prosim, naše duše má domov.
Vůbec se nechce převtělovat, zvláště ne do takových nespokojených a ustrašených tvorů, co žijou tady na Zemi.
Chodí sem, aby nás naučila, to co umí stále u nich doma. Lásku a nesmrtelnost.
Každý, kdo se rozhodne odejít od nich sem na Zem, dostane doprovod v podobě malého bezbranného dítěte, aby se naučil, že má chránit jen toto malé dítě.
Protože ono udržuje spojení s domovem. S Bohem, s Nebem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 20. prosince 2015 v 8:51 | Reagovat

Tak na to dítě pořád mysli...

2 petrflasar27 petrflasar27 | 21. prosince 2015 v 7:43 | Reagovat

No není to tak snadné, jak se zdá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama