A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

začátek - kapitola 53

16. listopadu 2015 v 11:05 | PF |  Začátek - kapitola 53
Začátek
Jsme na začátku života. Staří či mladí, každý den, každou chvíli jsme na začátku života.
Proč jen si pořád myslíme, že máme něco rozjetýho, že něco dokončujem, že něco známe, že tohle už se nehodí a tohle už je dávno za mnou. Na něco čekáme a něco už máme.

Čím starší, tím je ten začátek markantnější, čím mladší je začátek srozumitelnější.
Moudré knihy naznačují, že je třeba začínat s myšlenkou na konec. Jako že, jak to bude vypadat na konci.
Dnes se mi zdá, že scestnější názor se hned tak nenajde.
Proč všechno hned končit.?
Vždyť na začátku je to vzrušení a nadšení a chuť.
Na konci už je únava, otrava, přemáhání, to do toho konce dotáhnout.
Přitom nebýt konce, cesta by mohla být příjemná, snadná, zábavná a nikdy by nekončila.

Někdo se narodí a už má rituál, který si uvědomí třeba až(už) v patnácti.
Někdo se nemůže ukotvit celý život. Pořád zkouší něco nového.
Normální je, pro nás, tyto dva případy zhodnotit, v duchu si udělat obrázek a říci si, který případ je správný.
Jenomže, opravdu normální by bylo tyto případy vůbec nehodnotit, ani ze svého hlediska, Jen respektovat.
Cenné i bezcenné vnímat takové jaké to je.
Vždyť ty soudy a očekávané soudy nám řídí život. Většinou jinam, tam kde vidíme co nechceme vidět a děláme co nechceme dělat.
Jenom proto, že máme cíl. Konec.
Když od začátku směřujeme ke konci, je to samo o sobě frustrující. Je to stres, mířit rovnou ke smrti. A ještě dobrovolně, aniž si něco užijeme.

Je to normální, myslet hned od začátku na konec, na smrt.?

Smrt je jediný, čemu věříme. Konec ukončí starosti, strach, snažení, radost, naděje i přání. A pokud to nekončí smrtí, stejně to vše začne nanovo. Buď to bude ještě horší nebo o něco lepší. Štěstí, radost a pohoda budou jen chvilkové. Protože zase přijde konec. Protože hned, jak je nám chvíli dobře, myslíme, kdy to skončí. Jenom ta myšlenka na konec způsobuje stres a strach. Ta nejistá jistota, jestli to skončí a kdy.
Víme, že to nemusí končit, víme, že ta nádhera, kterou právě teď prožíváme, nemusí končit. A přece se sami rozhodneme, že skončí, abychom se mohli opět trápit. A ukazovat světu něco, co nám nemůže závidět a odsoudit.
Slabí, bezmocní, nemocní se klaní smrti, neboť ona jediná skutečně přijde. Vše ostatní je nejisté, těžce získané, příliš rychle ztracené.
Přitom se smrtí Boha nikdo nepočítá.
Všichni, ale věříme, že jsme jedno s Bohem, že máme v sobě kus božství.
Zároveň se těšíme na konec a věříme smrti. Jistě jsme nepříčetní.
Naše vlastní volba bude vždy splněna.
Proč volíme, co nám ubližuje a ne co nás rozradostňuje.? Jaký to má smysl myslet hned na konec.?
Vždyť začátek je tak vzrušující, nabitý energií.
Pojďme zůstat na začátku. Život bude kouzelný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 16. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

Ne na začátku, ale tady a teď, ani nemusíš začínat, co začíná, to také končí. Teď je věčnost...

2 petrflasar27 petrflasar27 | 17. listopadu 2015 v 7:58 | Reagovat

věčnost si člověk neumí představit, ale začátek zná každý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama