A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Uctívači smrti

26. listopadu 2015 v 18:13 | PF |  Spím a jím kapitola 55
Uctívači smrti.
Všichni něco skrýváme. Hrajeme jeden před druhým divadlo.
Díváme se na druhého s nedůvěrou a máme snahu si udržovat mezi sebou odstup.
Není divu, že se cítí být každý sám.
Přitom kupodivu víme, že samota nám nedělá dobře.
Když jsme sami, chřadneme, stýská se a máme těžké myšlenky. Doslova aktivně vytváříme nemoc.
Tenhle pocit osamocení je nám tak proti mysli, že jsme schopni přehlédnout i hrátky ega.
A jsme vděčni za každý přátelský kontakt s okolím. Je to úplně cítit i vidět, jak tahle vděčnost nám dělá dobře.
Člověk pookřává, uzdravuje se.
Paradoxem je, že když se uzdravíme, vděčnost je opět zakryta odstupem a my se vracíme do pózy, která způsobila osamocení a nemoc. Opět věříme egu.
Pokoušíme se jeden druhého respektovat. Respektovat jeho způsob oddělení, odstupu od ostatních. Asi proto, abychom my mohli být také odděleni. Abychom si mohli v klidu onemocnět, kdy chceme.
Zajímavé je, že i v respektu máme vytvořenu stupnici. Co jo a co už ne. Něco už respektovat nemůžeme. Opět dokážeme přehlédnout hrátky ega a příliš oddělenému člověku začneme bezděky pomáhat. Bezděky, tedy bez očekávání (díků). Začneme ho tím uzdravovat. Láskou, radostí a štěstím. Pomoc bez očekávání (vděčnosti) je ta láska, radost a štěstí.

Nemusíš očekávat a stejně dostaneš. Když už můžeš tímto způsobem darovat lásku, radost a štěstí, tak již tohle všechno máš a dostaneš to ještě zpět v podobě uzdravování obdarovaného. Jen to tam vidět bez očekávání.
Když uzdravuješ, jsi uzdraven. Když odpouštíš, máš odpuštěno.

Nevím, proč to nevíme. Asi to nechceme vědět.
Nechceme si dopřávat to, co nám dělá dobře. Všem. Bez rozdílu věku, rasy i náboženství.
Já vím, že to víme. Ale jen když je zle.
Když je dobře, jsme uctívači smrti.
"Myšlenka smrti má mnoho podob. Je to jediná myšlenka, která je základem všech pocitů, jež nejsou maximálně šťastné.
Je to poplašné zařízení, na které reaguješ vším, co není úplnou radostí.
Veškerý smutek, ztráta, úzkost a bolest. Dokonce i povzdech z únavy, nepatrné znepokojení i ten nejmenší náznak zamračeného pohledu. To vše potvrzuje existenci smrti.
To vše tudíž popírá, že žiješ."

Jinými slovy, to čemu se bráníš, sám vytváříš.
Svou vlastní obranou způsobuješ, že je to pro tebe skutečné a nevyhnutelné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama