A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Strach

8. listopadu 2015 v 16:17 | PF |  Pravda - kapitola 52
Strach
Včera jsem psal o léčení, protože mi bolel zub.
Doufal jsem , že nějak přijdu na to, aby přestal bolet.
Nepřišel jsem na nic. Dnes zub bolí mnohem více.
Tak se tedy zabývám tím, proč si člověk život komplikuje bolestí. Většinou se bolest objeví v nejméně vhodnou dobu.
Jak příznačné.
Proč by něco bolelo, když se nic neděje.
Až se začne něco dít, něco přibližovat, přibudou obavy, nejistota a tím pádem strach. Třeba, že to nezvládnu, nebo se mi to nebude líbit. Hned se do toho objeví bolest. U mě zubu. Zuby jsou rozhodování. A já se do tý nový práce vážně netěším.
Někdy se to odbude rýmou nebo slabší chřipkou. To už předcházelo tomu zubu.
Zajímavé je, když člověku nic nebolí, tak ví přesně co má dělat, aby bolest odešla. A když bolí, tak nic nefunguje.
Je rád, že aspoň ty prášky zaberou.
Když uzdravuji, jsem uzdraven. Když odpouštím, mám odpuštěno.
Jak si mám zachovat zdravou mysl, když mi něco bolí.! Když se ztotožním se strachem, jsem cizí sám sobě.
Moje se tváří, že mi plní přání, když moje mysl chce bolest. Vůbec se nedívá, že mojí mysli to nařizuje někdo úplně jiný.
Nějaké Ego. Přezdívkou Strach.
Jako by ve mně byli dva. Jeden a jeden Ego. jsem tu doma a přece mám cizího hosta.
Nemluví ani mým jazykem, vidí svět, který pravda nezná a to co zná pravda považuje za nesmysl. Ani neví, že je tu na návštěvě a chová se tu jako doma a ještě mi nařizuje.
Proč jsem ho zval.? Ani nevím, nějak to přišlo samo.

samostatná mysl -

Asi mi ten host nakukal, že existuje něco lepšího, co by mně více vyhovovalo. A teď si nechávám dobrovolně ubližovat.
Také nevím jak ho vypudit. Přece se nenechám tím bláznem vyhodit. Drzej je na to dost.
Musím se nějak přesvědčit, že tenhle starch je jen iluze. Že neexistuje.
Vždyť mně nic nehrozí. Když se mi tam nebude líbit, tak tam nemusím být.
Vždyť já tam ani nemusím jít. Jenže to by znamenalo, že mi ten strach přemohl. To ne. Nemůžu se tady přetahovat s něčím co neexistuje. To bych byl stejný blázen jako on.
Prostě není čeho se bát. Bude to tam příjemný a bude se mi tam líbit.
Cítím, že zub ustupuje.
To bude asi tím práškem. Uvidíme ráno.
Takže příjemný, nenamáhavý a budou rádi, že tam jsem. Tak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 14. listopadu 2015 v 22:02 | Reagovat

Někdy mi připadá, že jich je tam více nežli dva...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama