A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Spím a jím - kapitola 55

25. listopadu 2015 v 17:48 | PF |  Spím a jím kapitola 55
Spím a jím.
Nejen já.
Je nás mnoho, mnoho, mnoho. Ale už ubýváme.

Někteří se již začínají probouzet. A někteří už také zjišťují, že je jídlo zbytečný.

My všichni co spíme, máme zavřené oči a představujeme si, že jsme někdo jiný. Naše představa, náš sen, ukazuje protiklad toho, čím opravdu jsme.
My všichni co spíme, si myslíme, že nespíme. Že prožíváme realitu nebo i skutečnost. Protože to cítíme, protože to bolí. Ale jenom utíkáme zbaběle před životem. Myslíme si, že stres, strach a krutost, že to je ten život. A když se občas zadaří a život není zrovna krutý a stresový, tak jsme chvilku šťastni a věříme, že žijeme na plno.
Spíme dál.
Žijeme jen jeden život. A ten je plný lásky, radosti a štěstí. Stále a bez přestání.

Ale prospíme ho. Zdá se nám o opaku života.
Celý náš život ve spánku, řešíme jen smrt. Kdy už to skončí.
Normálně všichni věří, že smrt se týká těla.
Jenže smrt nemá s tělem nic společného. Tělo nerozhoduje o své smrti. Smrt je pouhá myšlenka. Vzniká v mysli, ne v těle. Mysl určí myšlence, jak má být použita. Mysl je ten zdroj všech našich nápadů.
Mysl nikdy nespí. Mysl nikdy nejí. Mysl pořád pracuje. Byla tak stvořena.
Dokud se nechceme probudit, pracuje na našich snech, vytváří naše představy. Pracuje tak dokonale, že se nám zdá, že je to skutečné.
Stejně dokonale by pracovala, kdybychom nespali.

Dovedete si představit, jaký by to byl život, kdybychom se probudili a neznali stres, nevěděli co je strach a krutost.? Naše mysl by mohla pracovat jenom na lásce, radosti a štěstí.

Také v tom cítíte tu naivitu.?
Jestli jo, tak stále spíte.
Naše mysl, je náš zdroj, zdroj života. Máme jeden život, protože máme jeden zdroj.

Já si zdroj mohu představit jako slunce, jehož paprsky dopadají na všechny. Na konci každého paprsku je jedno stvoření. Není kousíček za koncem paprsku. Je na konci každého paprsku, je jeho součást. Takže zdroj je i na konci paprsku.
Ti co odešli do stínu, ti spí. Ti zdánlivě umřeli.
Dostali nápad, jejich ego je přemluvilo, že ono je ten zdroj a že ve stínu se oddělí od svého světelného paprsku a myšlenky si ukradnou jen pro sebe, aby mohly pracovat jen pro něj. Aby se měli ještě lépe než dokonale.
Myšlenky, ale nemohou opustit svůj zdroj.
Ve stínu jen vytváří zdání, že spí. A ego se snaží ovlivňovat sny a dávat jim podobu skutečnosti. Bojí se, že ho přehlédneme, a tak díky jeho strachu vznikají situace, které již ovlivněné myšlenky zdánlivě spící mysli nedokáží přehlédnout.
Samotná mysl, by hrátky ega považovala za natolik absurdní, že by si jich ani nevšimla a neviděla jeho úmysly, které by ji stejně nemohli uškodit.
Když někdo umře, tak jen proto, že mysl se tváří že spí. Když mysl procitne, když vyjde ze stínu, pokračuje taková, jaká vždy byla. Pracuje pro lásku štěstí a radost. Každá mysl snadno procitne ze zdánlivého spánku. Láskou, radostí a štěstím.

Proto můžeme uzdravovat a nemůžeme zemřít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 25. listopadu 2015 v 21:22 | Reagovat

Ještě tam k tomu musí něco být. Láska, radost a štěstí a Energie, jsem Láska, radost a štěstí a nemám energii a je vše v háji...

2 petrflasar27 petrflasar27 | 26. listopadu 2015 v 6:44 | Reagovat

Když nemáš energii, asi jsi nedávala lásku, radost a štěstí. Proto tě to vysálo.

3 Akja Akja | 26. listopadu 2015 v 20:49 | Reagovat

Dávala, ale také se mi něco nelíbilo a to je posuzování, takže to to asi způsobilo, ale to bych musela být svatá, aby se mi to líbilo...

4 petrflasar27 petrflasar27 | 27. listopadu 2015 v 14:00 | Reagovat

Jo o tom to je.  Už jsi svatá, jen to nevíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama