A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Mozek - kapitola 54

18. listopadu 2015 v 19:35 | PF |  Mozek - kapitola 54
Mozek
Proč se život během pár let otočí vzhůru nohama.? Proč člověk začne být nespokojený i v situaci, kdy se mu daří.?
Chce víc ? chce to jinak? někomu uvěřil? ???
Co ještě jiného by to mohlo způsobit.
Hned přichází otázka - proč chce víc, proč to chce jinak, proč někomu uvěřil???
Já bych to nazval syndrom nespokojenosti. Svou nespokojeností člověk ukazuje, že ví něco víc.
Když jednou za čas vidím televizi, říkám si, kdy někomu rupne v bedně a bude chtít ukázat, že ví víc.
Té reklamní propagandě, těm zprávám katastrofickým, těm filmům, které zaujmou jen za určitých jasných podmínek, se nedá odolávat stále. Soutěživost za všech okolností. Lékařem počínaje, přes prezidenta až k metaři.
Můžeme se divit, že atmosféra ve světě houstne.
Všichni jsme uvěřili, že my jsme Bůh.
Islamisti se modlí, Indové se modlí, křesťani se modlí. Ale k čemu se modlí. Jen aby se jim splnilo přání. Momentální krátkodobý nebo dlouhodobý přání, které si každý sám vymyslel.
Vymyslel ho svojí ovlivněnou myslí.
Vymyslel něco společensky přijatelné nebo nepřijatelné.
Dokonce vymyslel, že si to vymyslel sám.
Máme všichni vymytý mozky. Asi nejvíc ho mají vymytý ti, co ty mozky vymejvaj.
Ani to neví.
Jsem dnes těžce negativní.
Co to znamená.?
To znamená, že jsem na chvíli uvěřil svýmu vymytýmu mozku.
Já jsem víc než Bůh.
Každý ví, že vymytý mozek nepozná pravdu. Každý ví, že ovlivněná mysl, nedělá, co sama by si přála.
Takové je teď naše vyvolené Já, které jsme vytvořili jako náhradu za skutečnost.
Zuřivě je bráníme proti všem důvodům a svědectvím, která by dokázala, že to nejsme my. Jdeme se sklopenýma očima, abychom nezachytili ani záblesk pravdy. Který by nás mohl zbavit klamu.
Kde je radost, kde je štěstí.?
Naše vyvolené Já se jich bojí.
Ale naše opravdové , ví a čeká až si uvědomíme, že to jediné chceme. A můžeme mít.
Chtějí to i vymývači mozků.
Ani to neví.
Myslí si, že jediné bezpečí je svět, který vidíme, který jsme vytvořili. Bez tohoto vytvořeného světa mají pocit jako vyděděnci, bezdomovci plni strachu.
Neuvědomí si, že právě svět, který vytvořili je plný opravdového strachu, plný bloudících, kteří neví odkud a kam jdou.
Radost a štěstí jsou s námi stále, jen čekají až se jich přestaneme bát a přijmeme je.
A to nejde násilím.
Až je přijmeme, tak je rádi darujeme. Tím poznáme, že strach je pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 18. listopadu 2015 v 21:41 | Reagovat

Kam se ubírá děj knihy???

2 petrflasar27 petrflasar27 | 19. listopadu 2015 v 19:35 | Reagovat

Děj knihy naznačuje, že nemám sílu uvěřit opravdovému já a dělám to co zdánlivě musím a ne co bych rád.
Jako ty a jako většina.

3 Akja Akja | 21. listopadu 2015 v 22:52 | Reagovat

Aha, už jsem se zalekla, že se vzdáváš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama