A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Léčení

7. listopadu 2015 v 17:44 | PF |  Pravda - kapitola 52
Léčení
Je spousta literatury, spousta přednášek, videí, článků. V poslední době se objevilo návodů a rad i školení velmi mnoho a velmi mnoho lidí je využívá a učí se.
Již se to projevuje i v běžném životě. Lidi jsou k sobě hodnější. Méně řeší nákupy, životní banality, i světové dění. A raději se věnují vzájemné pomoci a tedy i léčení.
Všichni vidíme, jak se světovlády snaží upoutat naši pozornost a rozptýlit náš pocit pohody.
Před deseti, dvaceti lety to nebylo nutné. Měli jsme práci sami se sebou. Věřili jsme, že vše zlomíme silou.
Teď na sílu věří už jen světovlády. Používají ji rafinovaněji a bezohledněji než kdy dříve. Něco jako, když chceme rozhodnout zápas, dáme do toho všechno i poslední síly. Vše pro vítězství.
Žijeme v dualistickém světě, takže víme, že vše jednou skončí.
Tahle myšlenka je pro mě celý život útěchou. Vždy, když jsem byl v nějaké mizerné situaci, a za mala to bylo dost často, říkal jsem si " Jen si povídej, já počkám, však ono to jednou skončí a zase bude dobře".
Ještě se nestalo, aby to nefungovalo.
Tím, jak dnes máme možnost se učit i tak absurdním a nenaučitelným věcem jako je nenásilné řešení konfliktů, máme šanci se propracovat až k tomu, že dualita, tedy protiklad, zmizí a zůstane jen jednota. Ten protiklad, protipól, ten odpor nás nenapadne. Nebudou mizerné situace. Nic nebude končit.
Můžete si říci, že to není možné, že je to nesmysl.
Ale protože dnes ještě žijeme v dualismu, tak předchozí věta má svůj protiklad. Funguje to stejně jako den a noc.
Stejné je to i s léčením.
Zatím věříme, že nemoc musíme zlomit silou - zásahem z vnějšku - lékem, tabletou, injekcí, kapačkou... a pak musíme počkat až to přejde.
Někteří již nevěří na prášky, ale věří léčitelům. Také vnější zásah. Léčitel pošle vlny, nebo na vás sáhne a někdy se musí pak počkat až to přejde.
Je to o důvěře v někoho schopnějšího než já. Stále ten dualismus.

Někteří prošli spoustu kurzů a přečetli mnoho moudrých knih. Někteří stále pokračují ve studiu a někdo se už na to vykašlal.
Protože nevidí změnu, nevidí výsledky.
V tomto studiu se neděje žádný kvantový skok. Je to jako s hodinami. Když se na ně díváš, ručička se nehne, ale za chvíli je jinde.
A také vzhledem k tomu, že jsme zvyklí řešit problém silou, či nějakou snahou, nás dnes nenapadne, že problém, který řešíme vlastně neexistuje. Vzniká teprve tím, že jej začínáme řešit.
Problém nevzniká zlomením nohy. Zlomená noha je násilné řešení problému. Není to tím, že tělo řeklo dost. Jenom naše mysl se vzepřela jiné mysli. Mysl napadl odpor a noha praskla.
Při léčení bychom neměli léčit nohu, ale mysl. První pomoc samozřejmě.
Proč byl v mysli odpor.? Proč nebyla spokojená.
Jen my sami víme, co se dělo v naší mysli. Léčitel, doktor může jen tápat a napravovat tělo.
Jednou, až si budeme více důvěřovat, nebudeme hledat pomoc od, v našich očích schopnějších, ale budeme vnímat změny nálad a pocitů a můžeme ihned si připomenout láskyplnou mysl a udržovat se ve zdraví, pohodě i kondici. Neboť v jednotě nejsou zlé myšlenky a jak smýšlíš o druhém, tak smýšlíš o sobě.
Léčit se je tak jednoduché, že si to ani neumíme představit.

čistá mysl - nové bohatství

Až si to představíme a s láskou a mírem všechny strastiplné situace zrušíme, nebudem nemocný. Nespokojený. Nešťastný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | 15. listopadu 2015 v 20:55 | Reagovat

Včera jsem si opařila ruku a dnes jsem vše rozsypávala. Nemám jedinou nepřítelskou myšlenku. Na nic jsem neměla vztek. Nechápu to. Jediné, co bych si mohla uvědomit, že mne tlačil čas. Jsem zvyklá dělat vše pomalu a teď pečuji o pět lidí a musím pracovat rychleji, nebo nemůže to být jenom nešikovnost?

2 petrflasar27 petrflasar27 | 16. listopadu 2015 v 11:25 | Reagovat

Tlačil tě čas, který jsi si sama určila, aby jsi si mohla o sobě myslet, že jsi schopná. Těm dětem, je to tak trochu jedno, kdy. Také je dobré dělat vždy jen jednu věc. Nemyslet na konec.

3 Akja Akja | 16. listopadu 2015 v 23:15 | Reagovat

Asi jo, asi pořád to ego. Na konec nemyslím, na to nemám čas...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama