A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Pes

4. října 2015 v 16:11 | PF |  Letící kámen - kapitola 48


Pes
Když jdu na vycházku se psem, běží pes přede mnou. Když ho nenapomínám, tak docela daleko. Má tam svoje zájmy, od kterých leckdy nejde odrtrhnout. Čuchání, hrabání, pronásledování, a tak podobně, co psi rádi dělají. Dost často i chce určovat kudy máme jít. Někdy má svou hlavu.
Když, ale nejdu kam on chce, běží stejně radostně jinam. Když ho odvolám z důležité akce, začne novou akci jinde. Když ho zavolám, je šťastný (někdy), že může přiběhnout.
Neulpívá na ničem. Často se mu obdivuju.
Já, když něco dělám a jsem tím zaujat, nechce se mi vůbec od toho odcházet. Když plánuju nějakou akci, a pak z ní sejde, jsem dost zklamaný. Těšil jsem se přece, že to bude zajímavé a přínosné. A najednou nic. Musím dělat něco jiného.
Predpokládám, že tak to je běžný stav běžných lidí.
U psů ne.
Je z podivem, že zvířara také podléhají času. Dle způsobu užívání mysli, by měli být časem ovládáni jen lidi.
Lidi se bojí a prožívají neustálý strach.
Pes se, ale také občas bojí. Možná ke strachu má jiný důvod.
U člověka je to jiné. Ten může svůj strach ovládat myslí. Může si vymyslet, že se bojí a může si vymyslet, že zrovna neví, čeho by se bál.
Člověk se bojí, protože očekává, že zažije něco bolestivého. A že to bude skrze tělo.
Naše mysl dala tělu všechny funkce a postavila jeho hodnotu nade vše. A tak se bojíme. Bojíme se o naše tělo. Bojíme se stále, už si to ani neuvědomujeme.
Vše co pro naše tělo děláme- bráníme jeho život, dáváme mu dary, aby bylo krásnější, stavíme hradby pro jeho bezpečí, říkáme tím jen to, že náš domov je otevřen zloději času.
Tělo nepotřebuje žádnou obranu.
Při obraně se zdá, že tělo nenaplňuje naše naděje, potřeby, hodnoty a sny.
Braň tělo a útočíš na svou mysl. Všechny nedostatky těla vidíš ve své mysli. Je pak slabá, omezená, oddělená od zdroje i od ostatních myslí.
Tělo není součástí mysli a mysl není součástí těla. Tělo je jenom nástroj mysli. Něco jako kladívko. Mysl je režisér a kladívko je herec.
Když režiser má příliš plánů pro herce, tak mu herec onemocní.
Když mysl příliš plánuje, způsobí nemoc těla.
Mysl, která plánuje, odmítá změnu. Nevidí, že v přítomnosti má vše, co zaručuje budoucnost, jež může být zcela nepodobná minulosti.
A co si všichni přejeme.? Mít lepší budoucnost než minulost...Pokud jsme stále v zajetí času.
Nemoc není náhoda. Není neúmyslná a není prováděna nevědomě.
Utíkáš k nemoci, když pravda ohrožuje to, v co chceš věřit. Rozhoduješ se rychlostí blesku.
Nemoc je obranou proti pravdě. Pravda je světlo. Světlo je z míru zrozené řešení všech konfliktů.
Je dobře zastavit naši - mou analiticou mysl, vážného života plného plánů a práce. Ztrácím tím spojení s inspirací a tvořivostí.
Pes si také nezoufá, když nedohoní zajíce. Spokojen se vrátí a je rád, že se proběhnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | E-mail | Web | 11. října 2015 v 15:37 | Reagovat

A jak víš,že to pes dělá správně?

2 petrflasar27 petrflasar27 | 13. října 2015 v 13:26 | Reagovat

Pes dělá, co je mu přirozené a nepřemýšlí nad tím.

3 Akja Akja | 17. října 2015 v 20:01 | Reagovat

Takže nepřemýšlet, myslíš?

4 petrflasar27 petrflasar27 | 18. října 2015 v 18:19 | Reagovat

V podstatě.
Jen se zbytečně nelitovat a přijmout to co přijde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama