A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Kdo jsem

13. října 2015 v 13:21 | PF |  Kdo jsem - kapitola 49
Kdo jsem?
Otázka, kterou jistě neřeším sám. Někdo ji řeší vědomě, ale mnoho lidí neví, že tuto otázku řeší.
Jak kdysi řekl pan Werich, " Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl to co je a ne to co neni , jak tomu v mnoha případech je."
Tato otázka mluví o nejistotě, o sebeklamu. Kladou ji pouze ti, kdož odmítli poznat sami sebe. Odmítli přijmout sebe sama.
Žádný živý tvor nepochybuje o tom co je. Ze své podstaty dělá, co je mu přirozené.
Kočka si nehraje na psa. Pes si nehraje na ptáka. Opice si nehraje na člověka.
Jen člověk si hraje na něco, co ze své podstaty nemůže být.
Takže konstatuje, že není sám sebou. Že je něčím jiným.
Jenže, nelze mu to uvěřit.
I když si vytetuje prasečí čumák, nalepí štětiny a vyválí ve výkalech, tak nikoho nenapadne, že je prase. Každého napadne, ten člověk je prase. Ne že to prase je jako člověk.
On jen nechce být tím, čím je. Odsoudil to a popřel hodnotu toho čím je.
Pochybuje o svém životě.
Každý je " jen" sám sebou. Pro to žije. Když žije, nemůže o tom pochybovat.
O čem by pochyboval, když by nežil.?
Rozštěpil svou mysl. Jedna část mysli zná pravdu a druhá část se ptá " kdo jsem" . Nemůže být jeho součástí. Oddělila se. Myslí si, že někde je ještě něco lepšího a zkouší se do toho napasovat.
Vždycky je jen v cizí kůži. Není to ono. Stále pochybuje.

Musíme si troufnout zůstat ve své vlastní kůži.

Já bohužel také pochybuji.
Opět a po několikáté o svém zaměstnání.
Miluji přírodu, řeky, vodu, lesy, kopce.
Mám rád kavárny i ruch města.
Nemám rád smrad, špínu a velký rámus.
Mám rád auta a trochu rizika.
Když jsem dlouho v přírodě, chybí mi civilizace. Když jsem dlouho v civilizaci, chybí mi příroda.
Mám rád čichové vjemy, vůně čokolády, vůně lesa, vůně kávy... Smrad z hnoje, smrad z aut, smrad z tabáku, krátkodobě mi nevadí, naopak.
Rád pracuju. Nejraději střídám fyzickou práci s teorií. Jenom teorie mi ubije a jenom fyzická práce mi zničí.
Takže, kdo jsem.?
Jsem tramp, kavárník, cestovatel, zemědělec, opravář nebo cukrář....
Jsem kamarádský, přátelský, obětavý, pozorný posluchač, jsem nesnášenlivý, nevšímavý, arogantní...
Jsem pečlivý detailista i flegmatický flink.
Nesnášim autority a nemám problém se podřídit. Dokážu nadchnout lidi i se snadno nechám otrávit.
Prostě jsem takový jaký jsem. Světe zboř se. Poraď si se mnou.
Chci dělat všechno, jak nejlépe jsem schopen.
Ale chci dělat, co mi baví. Protože v tom jsem nejschopnější. Protože v tom vím, že to dělám dobře.
Jen tak v práci počkat na konec šichty mi nebaví.
Kdo jsem.?
Nejradši bych asi byl kavárník na břehu řeky, u lesa pod kopcem, kde se pasou ovce a chodí a bydlí tam spoustu lidí.
Už vím co jsem.
Snílek.
Kdy to asi přejde.?
Ale když jsem snílek, tak mám rozštěpenou mysl a chci se napasovat do cizí kůže.
To by, ale nebyla cizí kůže. To jen nějaké cizí kůže to mají a já ne.
Teď už to není snění, už je to závist. Aha.
Ne nejsem škopek špatných vlastností. Ty dobré jistě převládají.
Jsem prostě takový, jakého mě Bůh stvořil. Jenom nevím co s tím.
Prostě si to odpouštím, že jsem takový, jaký jsem a nezbývá než počkat, až uvěřím, že jsem si to odpustil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajka2 Ajka2 | E-mail | Web | 16. října 2015 v 22:58 | Reagovat

Jdi dovnitř svého těla, tam se dozvíš, jakou práci máš dělat. Uvolni se a zeptej se a počkej si na odpověď, jako čekáš na kvantovou vlnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama