A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Letící kámen - kapitola 48

24. září 2015 v 23:04 | PF |  Letící kámen - kapitola 48
letící kámen
Tak a jdu psát.
Když nevím kudy kam, psaní mi pomáhá s ujasněním situace.
Zase život dostává grády.
Práce končí, jinou nehledám a podnikání je stále na vodě. Vše je připraveno. Peníze slíbené.
Rozhodnutí ne a ne udělat.
Skoro dva měsíce šlo vše celkem hladce. Ve chvíli, kdy člověk má říci ano, jdu do toho, co jsem připravil, tak říká ne. Ještě ne. Všechno má svůj čas.
Najednou se objevují věci, které jsem před tím nechtěl vidět. Tak se mi připomínají, až nepřehlédnutelným způsobem.
Takže, když píšu, vše šlo celkem hladce, tak jenom proto, že už je to pryč a starosti zapomenuty. Ale v dané chvíli toho bylo tolik, až jsem pochyboval o vlastní soudnosti.
Jde to celkem hladce - protože si člověk připadá, že je letícím kamenem.
Jakoby vůbec nebyl schopen řídit svůj život. Jakoby vše reagovalo obráceně. A já se jen dívám, co se děje. Nemůžu rozhodovat, protože řešení vyplouvá na povrch úplně jinde, než jsem předpokládal. Samozřejmě, že řešení úplně jiné. Tak se dívám na svůj život a pokouším se co nejméně odporovat, abych nebránil svému štěstí.
Stává se, tedy spíše ve světě je normální, že řízením svého vlastního života jde člověk sám proti sobě. I když si myslí, že dělá pro sebe to nejlepší.
Tak neodporuji co jsem schopen. Ještě jsem, ale nezažil, kromě dětských let, že se mi dějí věci, kterým se nedá odporovat, nedá se jim vyhnout. Jako bych jel po kolejích a musel přijmout vše co je na kolejích.
Vše co zažívám, je pro mé dokonalé štěstí.
Utěšuji se.
Přemýšlím o tom, co si představuji opravdu pod pojmem dokonalé štěstí. Jestli je to bezdomovectví, jestli je to šťastná rodina, jestli je to bohatá rodina, jestli je to sólo život, jestli je to život bez překážek, nebo plný překážek. Co to je, pro mě, dokonalé štěstí.?
Zdá se to jednoduchá otázka s jednoduchou odpovědí.
Když si, ale představím, jak spoustu lidí žije neutěšený život, ve kterém nejsou šťastni. A přece prožívají jen to, co si sami přejí. Protože si neuvědomují co si přejí. Ne, že by si měli hlídat svoje přání, to se nedá.
Dá se ale nesoudit, nestěžovat si. Dá se to změnit na oceňování, vděčnost.
Už to není tak jednoduché.
V podstatě se musí přehodnotit celý život. Začít vnímat jiné věci, nepřipouštět si do života problémy světa a jejich působení. Nepropadat pod dojmem okolností do zoufalství a utrpení. Také je třeba rozpoznat lásku a jednat s láskou. Tím se uvolní řetězy, které tě poutají k věcem, kterých si zdánlivě ceníš. Máš pak šanci poznat, co si opravdu přeješ. Protože tvá mysl se uvolní a rozletí se s radostí do koutů o kterých ani nevíš.
Pak možná přijdeš na to, co je pro tebe štěstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama