A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Plané řeči

19. srpna 2015 v 17:09 | PF |  Dary - kapitola 45
Plané řeči
Dávání a dostávání je jedno. Co dávám, to dostávám.
Poslední dobou se mi zdá, jako by to bylo obráceně. Dostávám opak toho co dám. Možná jsem jen absolutní ignorant.
Myslím si, že dávám radost a přitom dávám stres.
Proč se s tím setkávám, když o to nemám zájem.
Proč podvědomě člověk dělá něco, co nechce.
Myslím, že tohle řeším už dlouho.
Proč podvědomě dělá člověk něco jiného, než vědomě, a proč si toho nedokáže všimnout.
Někdo sní o tom jak bude bohatý, přitom všechna činnost související s příjmem peněz je mu nepříjemná.
Někdo chce být hodný a napadá ho jen urážlivé hodnocení.
Někdo chce být svobodný a hledá si doslova jen omezení.
Co dává to dostane. Pravděpodobně většinou vůbec neví co dává, a tak je překvapen co dostává.

Právě jsem si na chvíli lehnul a zapřemýšlel, jak to tedy může být. Došel jsem k překvapivému postřehu.

V poslední době jezdím hodně autem. Tak dvě hodiny denně jsem v autě.
Kdyby mi někteří řidiči slyšeli, jak o nich mluvím v tom autě, v domnění, že jsem sám a nikdo mi neslyší. Asi by mě vytahli z toho auta a propleskli. Já to nemyslim zle. Jen si hýčkám vlastní dokonalost.
Teď, při přemýšlení, jsem si řekl, že bych to neměl dělat. Že spousta řidičů a asi více řidiček uvítají pomalu jedoucí auto před sebou. Jedou v klidu za ním a nemusí řešit tolik dopravní situaci.
A já jsem došel k závěru, že by ta cesta neměla šťávu.

Můžu já být v klidu a míru, když potřebuji tu "šťávu". Můžu se divit, že tu "šťávu" zažívám i mimo auto. Možná se to z těch cest nahromadí, a pak jednou za čtrnáct dní nebo za měsíc, se to projeví jinde, tam, kde to zrovna nečekám.
Někdy jsem negativní i v práci. Zvláště, když se mi něco nechce dělat. Třeba si myslím, že je to nesmysl nebo, že bych už měl jít domů a ne s tu s tím zdržovat.
Jsou to drobnosti, které se nemohou projevit asi ihned. Ta negativita byla slabá a zhmotnila se jen v nepostřehnutelné problémy. Zřejmě se trochu sčítá. Nelze vidět očima těla, že již se to zhmotňuje do většího problému, který mi má zabrzdit. Očima ducha to jistě lze vidět.
Zatím si ještě pořád myslím, že vidím očima těla. Ale nenadálý stres mi ukazuje, že očima těla nic nevidím, jen to co si sám představuji. Iluze. Sny. Co se děje opravdu - nevidím ani neslyším.
Podle zákona o zachování energie, všechno co vypustíš ve formě slov nebo myšlenky, se ti vrátí. Jenom neni poznat, kde se to spojí, aby mi to pak praštilo do hlavy.
To jsou ty plané řeči, které vytváří náš svět. Je jich prostě mnohem víc, než těch uvědomělých, krásných a láskyplných myšlenek a činů.
Začnu se obdivovat všem pomalým řidičům. Já už se jim někdy obdivuju, ale teď je ocením, že dokážou tak v klidu a míru jet, a tak vytvářet štěstí ve světě.
Tahle duchovní práce, to bude opravdu oříšek.
Není zbytí.
Stres mě fakt nebaví a už vůbec ne doma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajka2 Ajka2 | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 22:09 | Reagovat

Asi ne, asi se trest nesčítá. Trest si žádá vina. Vinu i trest si vytváříme sami, takže si to pak sami sečteme. Klid chlapče, věř si, že děláš správné věci, říkáš správná slova a nikdy se už nebudeš muset ničeho bát.

2 petrflasar27 petrflasar27 | 20. srpna 2015 v 8:50 | Reagovat

Děkuju. Skoro jsem zapomněl pod vší tou negativitou, že si vinu sám vymýšlím. Všechno si to sám vymýšlím, a pak se tomu ještě divím. Jsem takový, jakého mě Bůh stvořil a boží syn nemůže trpět a já jsem boží syn. Tak je to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama