A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

meditace

18. srpna 2015 v 13:39 | PF |  Dary - kapitola 45
Meditace
Na dávání darů, člověk musí být opravdu v klidu a míru.
Myslel jsem si, že je možné obdarovat radostí a klidem i když sám nejsem v klidu a v radosti.
Reakce na takové obdarování mi vzpěnila krev.
Jsem to já, jehož iluze mě přesvědčily o neklidu a stresu. Jsem to já, jehož reakce se v okamžiku změnila.
Takže na dávání darů, takových, aby obdarovaly příjemce i dárce, já osobně, jsem občas vzdálen.

Je to přesně dle hesla," když si myslíš, že jsi vyhrál, tak jsi prohrál".
Snad takové dávání lze v neklidné situaci provádět aspoň v duchu.
Protože jsem to myslel opravdu upřímě a s láskou. Nicméně v hlase bylo slyšet jisté očekávání. Ego se prodralo aspoň do hlasu. Ego je zrádce našich myšlenek.
Člověk se nemůže snažit být dobrý. Má být dobrý. Snažení je boj. Ego je boj.

Od té doby co řeším radost, si jí nějak neumím užít. Před tím bez problémů.
Možná očekávám moc, možná se snažím moc, možná....
Včera jsem připravoval podnikatelský plán. Bavilo mi to a měl jsem z toho radost. Ale zřejmě jenom soukromou, protože v mém okolí bylo radosti minimum. Proč jsem se neuměl podělit. Darovat svojí radost. Skoro ihned jsem převzal starost z okolí. To šlo samo. A moje radost zůstala u počítače. Když jsem se k němu vrátil, zase mi zůstal neklid v břiše.
Ego má tedy způsoby, tak trochu neproniknutelné. Tak málo mu stačí, aby se rozvinulo do obludných rozměrů a začalo stravovat celé okolí.
Mám pocit, že radost, klid a mír to umí také. Asi mají málo důvěry, a proto neumějí podat tak přesvědčivé důkazy.
Musím jim dát důvěru aspoň v duchu a nabídnout všem klid, nabídnout všem mír, nabídnout všem radost, aby se ty příjemné pocity mohly dostat na povrch, byť ne tak razantně, jako to dělá ego.
Vždyť meditace je prováděna také v tichu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama