A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Bylo, nebylo- kapitola 42

28. července 2015 v 21:43 | PF |  Bylo, nebylo - kapitola 42
Bylo, nebylo, je, ani nebude.
To co bylo, sice bylo, ale je to, jakoby to nebylo.
To co je, je teď, a už to nebude.
Bude něco jiného.
Lpíme na minulosti, zakládáme si na tom, co jsme dokázali. Ale co z toho vlastně máme? Pár fotek, vyznamenání a vzpomínky.
A teď? Teď je situace úplně jiná. Teď žijeme úplně jiný život. Kdo se s námi seznámí teď, se k nám chová úplně jinak, než se k nám chovali dřív. I když pozná naši minulost, stejně jen čeká, co se z toho vyklube. Maximálně si to svým očekáváním pokazí.
Ale v našem životě se nic nemění. Jsme zvyklí na nepříjemnosti, jsme zvyklí na těžkosti, neočekáváme, že půjde něco jen tak samo nám na ruku.
Škoda.
Rozjet nový podnik se starými zkušenostmi? Je to vůbec možné? Co se v mládí naučíš, ve stáří nepoužiješ.
No trochu jsem to upravil.
Jo, jo, něco by se našlo, co se dá použít.
Ale použiješ to jen ze strachu, že to nový nevyjde. Chceš použít raději starý osvědčený způsob. Možná už jsi dávno zapoměl, že ani tenkrát to moc nefungovalo. No a teď se aspoň projeví zapamatovatelně, jako že nepoužitelné. Jenže příležitost použít to, že to je nepoužitelné, už nebude.
Takže se budeš hrabat z nepovedenýho, zrazen cokoli podniknout.
Potom člověk brblá, jak je život těžký, že ho nemají rádi, nic se nedaří. Ihned zapomínáš, žes měl strach to udělat jinak, měl jsi strach, že to nevyjde. Teď když to nevyšlo, věříš, že i kdybys to udělal jinak, stejně by to nevyšlo.
Je až podivuhodné, jak dokážeme myslet stále stejně blbě. Nepoučitelně.
Takže i když něco bylo, je to jako by to nebylo.
Nevím proč se pořád držíme toho, že to nebude jednoduchý.
Přece bychom to chtěli, snadný a jednoduchý.? Nebo ne.?
Na procvičení mozku, jsou třeba i složitější úkoly. Ale na život? Proč má být život složitý, komplikovaný, těžký, bolestný? Proč?
Asi proto, že to tak chceme. Jinak si to neumím vysvětlit.
Protože, kdyby nás to nenapadlo, že to může být složité, tak bychom to nevěděli. A bylo by to jednoduché.
Prostě žijem jen to, co vymyslíme. Když to vymyslíme blbě, tak žijem..... Podle starého osvědčeného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajka2 Ajka2 | E-mail | Web | 28. července 2015 v 22:21 | Reagovat

To je přesné, strach dopředu, že se to nepovede a to je znamení, že se to vůbec nemá dělat. Když je to "Boží" dar, nebo plán, tak se tam ta myšlenka na neúspěch vůbec neprojeví.
Brzy se vše změní a sladíme se s novou silou uvědomění a neúspěch přestane existovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama