A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

vyjímečnost

10. května 2015 v 21:42 | PF |  Dokonalost - kapitola 30
Vyjímečnost.
Každý si myslí, že je vyjímečný.
Já taky.
Ono to vypadá, že je většina obyčejná. Z pohledu nad, tedy ze zhora to vypadá, že je jen velmi málo neobyčejných lidí. Ale sám pro sebe nikdo není obyčejný.
Já jsem si jeden čas vyčítal svůj pocit vyjímečnosti a peskoval jsem se za to, že jsem všude kolem sebe viděl samé pitomce.
Po dlouhém rozebírání sebe sama, jsem došel k závěru, že pro všechny ostatní jsem zase pitomec já. Jsme si kvit. Dokonce jsem zjistil, že je to ještě trochu složitější. Totiž, když si myslím o ostatních, že jsou pitomci, tak si to ostatní myslí o mně. Jako bych to měl na čele napsaný. A když si myslím, že jsou hodný, pozorný, milí, ohleduplní, tak jsem taky takovej i pro ně. To není špatný.

Vyjímečnost má, ale svoje záludnosti. Pocit vyjímečnosti je vlastně pro každého likvidační.
Hned vysvětlím.
Pro udržení naší osobní vyjímečnosti jsme schopní udělat cokoli. V konečném důsledku i umřít.
Vyjímečnost vždy srovnává. Je založena na nedostatku, který vidí v druhém. Má v něm nepatrné měřítko pro sebe. Vedle jeho malosti, jsi ryzí, poctivý, čistý.....
Pro každého vyjímečného platí jiná pravda. Problémem je, že pravda buď je nebo není. Není nic mezi. Nemůže být několik pravd. Když vidí někdo jinou pravdu než já, tak vidíme oba iluzi. Nevidíme žádnou pravdu. Každý si tedy udržuje pocit bezpečí nějakou iluzí. Ne pravdou. Takže si řídí svůj život podle lži, které se rozhodl věřit. Upíná se k naději, že mu jeho vyjímečnost pomůže zvládnout problémy, které vlastně jeho vyjímečnost způsobila. Je v kruhu.
Vyjímečná mysl věří, že nemoc je problém těla, že tělo je vězením pro naši vyjímečnost.
Jako vždy - opak je pravdou. Nemoc těla, je problém mysli.
Odpuštění je koncem vyjímečnosti.
Pokud si necháš něco neodpustitelného, zůstáváš v utrpení, které jsi si vybral. Není možné, aby ti někdo jiný pomohl. Buď vůle tvá, chceš-li šlapat po lásce.
Vyjímečnost je nedostatkem důvěry v kohokoli kromě sebe.
Všechno ostatní se stává tvým nepřítelem, kterého je nutné zničit. Vyjímečnost je ohrožena zničením, a tak jsi přitahován, abys zabil první. Je to přitažlivost viny.
Jsme otroci vyjímečnosti. Dokud se nenaučíme odpouštět
.
Naše mysl je schopná zjistit, že odpuštění není tak špatný. A nebolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama