A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Jsem ve stavu očekávání-kapitola 36

26. května 2015 v 21:17 | PF |  jsem ve stavu očekávání-kapitola36
Jsem ve stavu očekávání.
Nejsem rozhodnut, přesto očekávám. Normální by asi bylo, se pro něco rozhodnout, a pak očekávat.
Řešit, co je normální radši nebudu.
Já očekávám spouštěcí mechanismus.
Nějaký motiv. Pořád se mi peníze zdají být malou motivací. Něco, co mi rozproudí krev v těle. Aby se člověk nadchnul, žil pro to, okamžitě si to zamiloval.

Je to hloupé, ale očekávám nějakou akci z venčí. Já jsem zřejmě plnič úkolů. Když dostanu úkol, baví mi ho plnit. Jak nejlíp dovedu. Ale jenom od autority, kterou uznávám. Jinak mi to nebaví a brzo s tím přestanu.
Já sám pro sebe, zdá se, ještě autorita nejsem. Škoda. Protože autority moc neuznávám, tak asi - čekám sám na sebe.
Jeden odstavec a už vím. Tak je to zase o mně.

Už jsem to chtěl na někoho svést a opět jsem já, kdo mě brzdí.
Chtěl jsem se nějak ošidit, nějak to obejít, abych se rozhoupal k akci. Kdybych to ošidil, nebyla by to pravda a brzo by byl konec.
To je ta netrpělivost.
Ta způsobuje, že si myslim, že bych něco měl a zapomíná na to, co už mám. Tahle netrpělivost u mě všechno pokazila.
Tak ono je to dobře, že sám sebe brzdím. Musím se ocenit. Rostu.

Jo, je to dobré. Není kam spěchat. Každý okamžik je vhodný pro učinění rozhodnutí. I ten příští.
Opravdu cítím, jak jsem se uklidnil.

Netrpělivost je nesmysl. Je to jen představa, kterou jsem vytvořil a které jsem uvěřil a vytvořil z ní skutečnost.
Už dávno vím, že netrpělivost je skoro nebezpečná.
Také vím, že skutečnost by neměla být zlá. Skutečnost se pozná podle toho, že přináší pouze dokonalý mír. Ve všem, kde není pocit dokonalého míru, můžeme hledat klam a iluzi. Tedy v podstatě všechno.
Moje myšlenky mi říkají kde jsem a co jsem. Jsou to představy, které jsem vytvořil. Někdy na hony vzdálené od skutečnosti. Můžu se divit, že jsem pořád neklidný.? Vlastně trpím pro iluzi skutečnosti. Když je to, ale klam a iluze, tak to neexistuje a můžu se dát zpátky do klidu.
Můžu si říct, že všechno co mi zneklidňuje, neexistuje. Můžu na všechno kašlat. Budu dělat jen to, co mi uklidňuje.
No já nevím, něco tomu ještě chybí.
Třeba to nejde jen tak ze dne na den. Jenže tahle obava neexistuje.
Tak to asi jde. Jenže nejsem u toho klidný. Tak to taky neexistuje.
Možná, že to jde, ale já tomu nevěřim. Chybí mi ta důvěra, protože vidím všude jen neskutečnou iluzi, chaos, nedůvěru, nespolehlivost.

Já vím. Když dáš, dostaneš to zpět dvakrát. Když dáš lásku, tak lásku dostaneš a ještě jsi spokojen, že jsi dal.
Tak to asi jde. Já to ale budu muset trénovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ajka2 Ajka2 | 27. května 2015 v 22:51 | Reagovat

Tenhle ztracený ráj - dělat jen to, co nás baví a uklidňuje - se nyní vrací zpět na tuhle planetu. Ztratil se proto, protože se to stalo lidem nudné a oni po tom konečně znovu zatoužili. Ta nerovnováha a boj byla ta iluze. Ten klid a harmonie je náš skutečný život. Můžeš to v klidu očekávat, jediná brzda, proč by se to nestalo, by bylo Tvé rozhodnutí si ještě lebedit v boji a nesnázích. Stačí na ně už více nemyslet a pokojně vyhlížet blahodárnou změnu...

2 petrflasar27 petrflasar27 | 28. května 2015 v 9:43 | Reagovat

Jo.  Ego chce soutěžit. To je ten problém, který to komplikuje. Člověk mu pořád dává důvěru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama