A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

změna - kapitola 31

23. dubna 2015 v 8:54 | PF |  změna - kapitola 31
Změna

Život je změna. Změna je jediná stabilní věc v životě. Dnes už takové hlášky jsou klasické.
Že se věci mění, jsme si už zvykli. Nejen měnící se věci a situace, ale i zrychlující se život. Změny jsou tak rychlé.
Už si ani nezvykáme, že něco je tak jak je, protože čekáme, že s to změní.
Právě jsem si musel přelepit papírkem stále měnící se reklamu hned vedle textu. Už na ní koukám deset minut a vůbec nepíšu.
Přitom chci psát o životě.! A měnící se reklama mi bere myšlenky. Jak příhodné. Pro rychlost a stále větší důraznost našeho světa, člověk zapomene na důležitost vlastní osoby, vlastního života. O osobních přáních ani nemluvím.
Zkuste, ale udělat změnu v životě.
Zkuste vědomě změnit život. Ať k lepšímu nebo k horšímu. Je to problém. Člověk se musí ke změně odhodlat. Hledá všechny možné záruky, které vlastně nejsou zárukami, aby to vyšlo. A často neudělá nic. U mne funguje, že napřed skáču a potom myslím. Když napřed myslím, tak většinou neskáču.
Kvalita života se tak rychle nemění. Jsme vlastně všichni strašně schopní, když se dokážěme přispůsobovat a učit se všem těm změnám a udržet si cca. stejný život. Například - příbuzné máme stejné, tramvaje jezdí, rybník vedle ještě je, auto před domem ještě není ukradeno, projít parkem se také dá.
Pořád mám dost stálic.
Právě teď dělám také změnu. Takovou jinou změnu. Nedá se do ní skočit, což se mi zdá, že je složité. Dělám změnu pohledu na svět. Mě už totiž tenhle svět nebaví. Nevím co mám dělat, aby se dělo co chci a nevím co mám chtít, abych byl spokojen. Samozřejmě zdraví, láska, bohatství jsou skvělé. Ale když to budu mít všechno, budu spokojen??
Já mám obavy, že ne. Že budu mít málo. No a to mě nebaví.
Vždy jsem se obdivoval lidi, kteří dokázali vydržet v jednom zaměstnání třeba třicet let. Co museli všechno vydržet, aby si udrželi svoje místo. To je pro mě nepředstavitelná stabilita, hraničící s absolutní pokorou.
My lidi jsme velmi učenliví. Naučili jsme se snad všechno. My jsme tady snad jen kvůli učení. Ale co s tím, když se to naučíme, co s tím, když za chvíli se naučíme něco nové a to staré zapomenem. A kvalita života je skoro stejná.
Když je něco jednoduché, máme s tím starost, jestli to je správné, když je to tak jednoduché.
Já věřím, že náš život nebyl myšlen jako neustálá změna.
To co vidím, je forma pomsty, vidím pouze věci pomíjivé, nevidím nic co přetrvává, to co vidím, není skutečné.
Mám pocit, že je vše jinak, než to vypadá.
Každá změna je vlastně útok. To co vytvoříme, chceme hned zničit. Stále jen útočíme. I když si myslíme, že je to nejlepší obrana, je to pořád jen náš útok.
Jsem odhodlán vidět věci jinak. I nepatrné vzdechnutí, je hněv. A já se chci vzdát útočných myšlenek.
Už Tyto nepatrné myšlenky hněvu způsobují bídu a utrpení, nemoci a hlavně nespokojenost.
Vypadá to, že když se trochu rozlobím, že to za chvíli přejde a jede se dál. Zákon o zachování energie sám říká, že se nic nemůže ztratit. Naše rozlobení se ukládá do těla ( třeba do kloubů) jako počátek nemoci. Za mlada se tolik neděje, ve stáří, ale stačí jedno rozlobení a může být konečná.
Je možné z toho uniknout tím, že se vzdám útočných myšlenek.
Co asi s tím udělá ego.?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama