A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

vztek - kapitola 32

26. dubna 2015 v 7:33 | PF |  vztek - kapitola 32
Vztek
Vzdávám se útočných myšlenek a ego se bouří. Zatím asi vítězí.
Mám ob den vztek jako čert. Rozčilujou mi ptáci na střeše, pracující sousedi, spadlá lžička, zamčené dveře.
Já opravdu nevim jak to zkrotit.
No někdy pomůže sex. Upustit páru. Ale, když to se mnou cloumá, tak mi mají všichni plný zuby. Jen svatost mojí ženy to někdy překoná.
Dnes jsem upouštěl páru rytím na zahrádce. Jsem z toho celý rozlámaný a když štěkal pes, tak bych vylít z kůže.
Tohle psaní je dobrý, to zabírá.
Akorát ta hejbací reklama !! musím ji přelepit.
Vztek jsou útočné myšlenky na třetí.
Zbavování se útočných myšlenek si budu muset asi vsugerovat. Nejsnáze se dávají programy do podvědomí před usnutím a hned po probuzení. Tak aspoň večer si to musím opakovat, nevím, jestli si ráno vzpomenu. Třeba jo.
Těším se, jak ráno v klidu pojedu do práce, tam si v klidu otrocky zapracuju a v klidu pojedu domů. Jo, to bude klídek, pohodička.
Už nemám vztek. Jak jsem si vzpomněl na práci, chce se mi spát. Hlava poroučí tělu, že by mělo odpočívat. Takovej nesmysl. Jako se nemusí marodit, tak se nemusí odpočívat.
Ale odpočinek je příjemný. Proč hlava radši neporučí, že se nemusí do práce za peníze, ale pro zábavu a peníze přijdou jinak a dost. Pak by se mohlo odpočívat taky pro radost a ne pro to, aby se posbíraly síly.
Snad moje láskyplné myšlenky to dokážou nějak zařídit. Radši nebudu nic očekávat, abych si udržel ty láskyplné myšlenky. Jsou mnohem příjemnější. Dokonce i ostatní lidi se usmívají. Dnes se tedy nikdo neusmívá, nejen, protože jsem doma sám. Se psem. Ten má láskyplné myšlenky vždy. Nikdy se nezlobí, jen občas se na oko uráží. To proto, abych si ho více všímal. Právě úplně klidně spí a vůbec neřeší, že jsem mu přes den nadával, že pořád štěká. Tak se to dělá. když ti někdo vynadá, tak mu olíznout ruku a v klidu jít spát. Všechno dobrý.

Někdo si myslí, že má vztek zvládnutý. Já už jsem měl ten pocit taky, že nemít útočné myšlenky bude hračka. Zatím se to jeví obráceně. Vztek, či zloba se dá potlačit, v té určité chvíli se prostě povznesu nad věc, řeknu si, že tohle mi nemůže rozčílit a je to. Jenomže mít útočné myšlenky a zvládnout je, potlačit je a nebo vůbec nemít útočné myšlenky je velký rozdíl.
Ono se musí úplně jinak přemýšlet. Člověk se musí odhodlat vidět věci jinak. Protože žádná myšlenka není neutrální, každá má stejnou důležitost. Jenom ego se snaží rozlišovat.
Moje útočné myšlenky útočí na moji nezranitelnost. Moje myšlenky vzteku zraňují mojí vlastní mysl. Ten kdo útočí, se zároveň útoku obává. Kdo se bojí útoku, má strach ze zranění. Když se bojíš zranění, tak ve svých vlastních očích se cítíš oslaben. Tím nemůžeš sám sobě dostatečně důvěřovat. Tím se také mění představa o tom co jsi. A klesáš a klesáš a bolí to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama