A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

proč ? - kapitola 33

30. dubna 2015 v 12:30 | PF |  Proč ? - kapitola 33
Proč
Proč se nedá nikomu říci, co dělá špatně.?
Já vážně nevím.
Proč vlastně každý dělá něco špatně.? Proč to druzí vidí a on jedíný ne.?
Dříve se ti starší snažili předat zkušenosti těm mladším. Dnes už víme, že zkušenost je nepřenosná.
Mužeš někoho stokrát varovat, že dělá nerozumnou věc, že to špatně dopadne a zrovna ne. V jeho případě se to osvědčilo jako jediné možné řešení. Ti rozumní se toho báli a on ne, on se nebál a povedlo se.
Proč všichni u druhého vidí, jak to dělá špatně a přitom se mu daří dobře, dokonce mnohem líp, než těm co vidí na něm chyby.?
A hlavně, proč se s takovým přístupem setkáváme několikrát denně. Když už každý ví, dokonce i ti" staří", že vlastně nikomu dobře poradit nemůžou.
Proč všichni se neustále snaží druhému poradit, nebo přinejmenším mu sdělit, že to co dělá, je nesmysl (třeba aspoň v duchu).
Když už někdo radí, tak zřejmě má nějaký vztah k tomu o kom si myslí, že potřebuje poradit. Zřejmě přátelský vztah. Nepříteli by se asi nesnažil nikdo poradit.
Přitom poslechnutí rady, většinou zkomlikují i zcela zruší původní i dobrý záměr. Někdy na dost dlouhou dobu.
Mělo by se tedy radit nepříteli. Ne příteli. Příteli dobrá rada uškodí a nepřítel ji ignoruje a vítězí.

Já vím, jsou to takové řeči o ničem. Každý si může myslet své. Je to tak běžná situace, která skoro nestojí ani za komentář. Jsou to skoro všechny naše rozhovory. Vyjadřovat svůj názor, je naše svobodná vůle. Každý ať si z toho vezme co chce a co umí. Jsou to takové "plané řeči".

"Plané řeči" jsou přesně to, co utváří náš svět.
Bezmyšlenkovitě komentovat a radit napravo nalevo.
Už jsem to psal, ale není jediná myšlenka, kterou by nezachytil někdo jiný, třeba někde úplně jinde.
Takže, když někomu v duchu nadáváme, co to tady zase provedl, tak tím sdělujeme svoje přání. Přejem si, aby to co provedl, prováděl stále. Může to provádět i někdo jiný, hlavně, aby jsme se s tím setkali my. My, kteří všem i sobě sdělujeme, že nám to vadí. Čím více to opakujeme, tím více si to přejeme.
Je pak možné se divit, že jsme vlastně pořád podráždění, nespokojení, něco se nám nelíbí, chceme odejít.
Není kam odejít. Sotva přivykneme na nové prostředí, naše staré myšlení se vrátí a za chvíli se to opakuje a chceme zase odejít.
Proč se nedá nikomu říct, že má myslet jen s láskou. Ctít svoje známé a příbuzné a vážit si cizích lidí.
Že by tu chtěl někdo mít patent na rozum? Takových by bylo.
Zase to vypadá, že je v tom každý sám, ač nerad. Svoji vlastní cestu ke štěstí zřejmě hledá každý osamoceně.
Pokus a omyl. Když si to uvědomí.
Myslím, že se přecejen začalo šířit láskyplné myšlení. Lidi začali být svobodnější, důvěrnější, začali chtít o svém životě rozhodovat sami. Zvláště v posledních letech. A to se těm co "mají patent na rozum" nelíbí. Ztrácejí moc a význam. Který se snaží dohonit znepříjemňováním života ostatním.
Není v tom hledání nikdo sám. jen si musí dovolit vidět, kdy se jemu nebo druhým daří být šťastní a spokojení.
Aby zachytil jejich i svoje šastné a spokojené myšlenky.
Když chceš vidět vlastní spokojenost, tak ji vyhledáváš. Kyž chceš vidět neštěstí, taky ho vyhledáváš. Stačí si zvolit, co vlastně chceš prožívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama