A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

ovečka - kapitola 28

9. dubna 2015 v 20:07 | PF |  Ovečka - kapitola 28

Ovečka
Nejtěžší pro dnešního člověka je zbavit se pocitu viny. Nebýt na sebe přísný. Uvolnit ten pocit odpovědnosti před společností, nebo před někým konkrétním, nebo jen tak před sebou.

Já myslím, že bezdomovci jsou zrovna ti, kteří jsou na sebe nejpřísnější. Stanou se bezdomovci jen proto, že si nedovolili sklonit hlavu a splnit nějaké požadavky společenské. Jen pro svůj pocit odpovědnosti před sebou. Radši spí v zimě, než by si dovolili luxus tepla. Radši ve špíně než přijmout teplou vodu. Je to pro ně ospravedlnění, že trpí zimou, hladem, špínou, za svoji společenskou nepřizpůsobivost. Ví, že přes něco se nedokážou přenést, a tak raději trpí. Než si na danou situaci zvyknou. Přijmou ji za svou, jsou ve své komunitě, kde řeší svým způsobem svoje problémy.

Člověk, který se tváří jako normální, jež bydlí v teplém bytě a je obletován rodinou, jdouce kolem bezdomovce, nechápe. Nechápe, proč tam tak sedí a necítí se ani trochu blbě.

Někdy si člověk uvědomí, že on má více svobody než já, který musí do práce, musí pro děti, musí nakoupit, musí, musí. On nemusí. Jak to? A pořád žije. Z čeho? Pak si řeknu, on nemůže do restaurace na večeři, nemůže si v zimě lehnout v trenkách na kanape k televizi. Jestli ta jeho svoboda není jen zdánlivá? Spoustu věcí nemusí a možná ještě více nemůže.

Takže s bezdomovcem neměnit. On by nechtěl moje a já nechci jeho.

Na myšlení bezdomovců se díváme s velkým nepochopením. A v podstatě je mezi rádoby normálním člověkem a bezdomovcem velmi malý rozdíl. Pokud vůbec nějaký je. Když potkáš kohokoli - zrcadlí tě. Jinýmy slovy, máš k němu velmi blízko. V něčem jste totožní.

Přestože jsou také produktem našeho světa. Jenom se vzepřeli a chtěli se vyprostit z pocitů viny. Vina je pronásledovala všude a vždy. Nebyli schopni udělat něco správně, tak, aby došli ocenění. Vzdali to, zhroutili se.

Když jsme vinni, tak tedy opravdu, se vší parádou.

Uvěřili, jako všichni ostatní, kteří tu žijí na Zemi. Uvěřili, že mají nějakou vinu. Že nikdy nemohou udělat něco tak dokonale, aby se na tom nedalo nic najít.


Náboženství nám hlásí, vzešli jste z hříchu, už jak jste se narodili, tak jste vinni.

Náboženství pro jistotu jiný způsob početí nenavrhlo. A stávající způsob početí také nevymyslelo. Přesto využívá situace a zkouší nám přiřknout vinu hned od počátku. A my, protože věříme autoritám, věříme, že jsme vinni. Proto nám kněží říkají ovečky. Protože běžíme, kam nás ženou bez odporu. A bez přemýšlení.

V prvním okamžiku, kdo první uvěřil, že má vinu, očekával trest. Od té chvíle, aby se toho trestu dočkal se nám rozběhl čas. Na základě viny se začal tvořit náš svět. Někdo uvěřil své vině méně, načež se rozhodl, že musí těm více vinným zavelet, aby mohli svoji vinu odčinit. Atd., atd....

Dnes je to opravdu propracované, jsme na to zvyklí. Každý si v určité chvíli myslí, že je méně vinen a začne se projevovat. Většinou mu to ostatní zbaští a cítí se více vinni. To je na úrovni jednotlivců, rodiny, komunity, společnosti, národů i států.
Dnes také už nikoho nenapadne, že původní myšlenka byla čistá, nevinná. Původně jsme měli býti nevinní. Zdraví. Nesmrtelní. Milující. Plní hojnosti.
Řekl bych, že to je nyní naším novým úkolem. Uvědomit si naši nevinu. Ne se zhroutit, jako, že je to nemožné. Nenechat se balamutit autoritami. Oni jen v danné chvíli mají pocit, že jsou méně vini. Nechovat se jako ovečky ve stádu. Každý sám si věřit, že není možné dělat něco špatně. Protože, když je něco zdánlivě špatně, je to jistě pro něco dobře. Jenom ještě nedokážeme obsáhnout pro co. Spíše to ještě nedokážeme připustit. Velkou pomůckou k pochopení vlastní neviny je nám odpuštění. To vlastě řeším celý blog. Není to ze dne na den. S ohledem na to, že čas je jen v naší hlavě, ale normálně je věčnost, je to úplně jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama