A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

dokonalost - kapitola 30

19. dubna 2015 v 7:41 | PF |  Dokonalost - kapitola 30
Dokonalost

Dokonalost je problém našeho světa. Já si myslím.
Touha po dokonalosti nás neobyčejně frustruje. Média nám každý den představují něco, co bychom měli považovat za dokonalé.
My všichni, ale máme svoji představu o dokonalosti.
Media, nebo spíše ti, co potřebují něco prodat, nám nabízí svoji představu. V podstatě ať vědomě či nevědomě způsobují stres, ať už těm, kteří dokáží tuto představu naplnit, ale hlavně těm, kteří ji naplnit nedokážou.
Usuzuji z toho, že dokonalost nemá užitku.
Snažíme se použít dokonalosti k ovlivnění situace ve svůj prospěch. Myslím tím prospěch, o kterém máme představu, že nám pomůže. Často se ovšem snažíme o něco, co nám uškodí. V tomto případě nám dokonalost také nebyla k užitku. Výsledek naší představy či iluze se projeví, až po uskutečnění. Po uskutečnění rozhodnutí.
Mnoho lidí na dokonalost zcela rezginovalo. Oni se jen, ale domnívají, že je dokonalost neoslovuje a tedy netrápí.
Jejich vlastní dokonalost má jen úroveň, která se s tou mediální nijak neztotožňuje.
Kolik je tak asi úrovní dokonalosti? Asi tolik, kolik je nás tu dohromady lidí.
Je dobře ji co nejvíce sjednotit? Třeba jako ve Spartě. Kde ti méně vyvinutí byli odstrčeni. Řekl bych, že se to neosvědčilo. A opět se o to pokoušíme, tentokrát ve větším měřítku.
Úroveň mojí vlastní, osobní dokonalosti, určuje moje ego. Ego nás trochu chrání před tím sjednocením do mediální dokonalosti. Podle ega se radujem, jsme smutný, zlobíme se.
Moje ego je motor. I ve chvílích vyčerpání nerezignuje a žene tělo do splnění očekávání. Dokáže zmobilizovat síly do jediného okamžiku. Silou vůle ego nelze porazit.
Naše dokonalost je to, co vyžadujeme od sebe a očekáváme od druhých. V podstatě není možné, aby někdo naše očekávání zcela naplnil. Vždy musíme cosi ztolerovat. Vždy je tam něco, co by mělo být jinak. U druhých dokážeme tolerovat mnoho.
K sobě máme, ale nulovou toleranci. A to i ve chvílích, kdy se jakoby " spouštíme" ze řetězu. kdy děláme věci, o kterých víme, že bychom je dělat neměli. I v absolutní uvolněnosti, nás něco hlodá. Je to právě nulová tolerance k sobě. Když se opět vrátíme zpět na "řetěz", jsme to ještě schopni celému okolí vyčíst.
Tahle nulová osobní tolerance způsobuje stárnutí organismu, šedivění vlasů, bolesti, nemoci a smrt.
Smrt je vždy vlastní rozhodnutí.
Je to právě nulová tolerance k sobě.
Že jsme nesnášenliví, protivní, nepořádní..... nebo naopak, můžou na nás dříví štípat, pečujem nezištně o druhé, snažíme se pomoci.... Neexistuje tzv. normální stav.
Ego nemůže být v klidu. přišli bychom na to, že ho nepotřebujem.
Není nic neutrálního. Vše co máme, co vidíme, na co myslíme má nějaký náboj. Ten náboj jsme tomu dali my, já, a nikdo jiný.
Takže dokonalost.? K čemu?
Právě to nedokonalé má svoje kouzlo, svoji osobnost, svoji nenapodobitelnost, svoji přitažlivost. Tím i svoje štěstí.
Nedokonalost je tolerance. Odpuštění, důvěra a sdílení. Nedokonalost způsobuje lásku.
Řekl bych, že to je to, co všichni hledáme. Proč ji tedy hledáme tam, kde není?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama