A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

vztahy - kapitola 18

2. března 2015 v 9:20 | PF |  vztahy - kapitola 18
Vztahy
Ano, pokouším se dávat do života trochu vášně, Stejně ale, když jsem ve společnosti s cizími lidmi, jsem většinou takový studený čumák, Ba ne, asi už ne. V poslední době jsem asi příliš vstřícný, asi až tolik, že to vypadá, že ani odměnu za práci nemusím mít. Asi se přetvařuji obráceně. No to je problém. Měl jsem ze sebe dojem, že jsem takový klidný pozorovatel situace, ke které se vyjadřuji, až když je to nutné. Když jsem byl v učení, tak kluci říkali, že jsem cholerik, po střední škole jsem byl alkoholik, pak jsem se věnoval více sportu, a když jsem v práci, tak o mně říkají, že jsem workoholik. Jak tak na to koukám, měl bych raději tu vášeň ubírat. Vypadá to, že jdu více ode zdi ke zdi, než, že bych žil umírněný život. Nevím, nevím, asi se neznám. Moje objektivní pozorování mojí osoby se ukázalo, že je zcela neobjektivní. A to na to stačilo deset minut uvědomění. Tak já teď nevím co je dobře. Žít umírněný život by mě asi nebavilo. Žít vášnivě,? To je ode zdi ke zdi. A to se mi také nelíbí. Asi stárnu. Chci vášnivě klidný život se spoustou peněz i času i lásky i zdraví. Snad je to všechno.
Když jsem začínal loni psát, bylo cílem dostat se "za vodu" a ukončit psaní. Nyní, v období rozbíhajícího se roku 2015, kdy očekávám změny v životě, mám pocit, že psaní ukončím ještě "před vodou". Očekávám pozitivní změny a ty by mě mohli zaměstnat natolik, že bych si neuvědomoval a neužíval poznatků zde získaných. Už teď vidím, že je to nesmysl, že zapracoval strach. Všechny získané poznatky jsou vypsané, vyťukané, vyřčené a uvědomělé, takže je mám v sobě a nemusím se je znova učit. Prostě je použiju ve správnou chvíli sám od sebe. Je to již zkušenost a ta se projeví sama. Mám strach a zároveň se těším.
Je tu jedna věc, která mi začala rušit. Očekávání kazí vztahy. A já mám tendenci očekávat víc než je vůbec možné. Od cukrárny jsem očekával jako od továrny. Naposled, když jsem si myslel, že mi vezmou do zaměstnání a pak mi nevzali, jsem z toho onemocněl. Raději nic nebudu očekávat. A když něco bude dobrého, budu o to radši. Můžu tedy v klidu psát až do omrzení.
Začátek roku mi dává do těla. Jak je něco venku pěkný, tak se to doma pokazí. Ze šesti dnů byl zvětšený dům pro nás už dvakrát malý. Asi máme ponorku. Už jsem dlouho doma a ještě na jednom místě s manželkou. Celý rok to šlo, ale tyhle nové energie, které nás dostávají na vyšší úroveň, do tzv. páté dimenze, s námi slušně cloumají. Asi abychom si to na poslední chvíli užili a ujistili se, že opravdu chceme být spolu.

a tak si zpívám a zkouším se životu dále smát

Píšu to teď jako deník. Mám málo volných myšlenek. Jako když jsem svázaný. Každý den pár řádek. Chtěl bych, aby mě psaní dostalo do stavu beztíže, do volnosti, bezstarostnosti. Mít starosti jen s penězi, je vlastně bezstarostnost. Mít starosti jen s tím, co člověk může dokázat je bezstarostnost, volnost a stav bez tíže. Zdá se, že my lidi jsme těžce závislí na vztazích. A tato závislost nám může zkomplikovat i přechod do páté dimenze. Ať už si pod tím představujeme cokoli. Tedy cokoli, co si myslíme, že je lepší než tohle co máme. Třeba svět bez války. Nebo svět bez času. Nebo život bez strachu. My lidi jsme strašně nespokojený stvoření. Možná jen jsme nenasytní. Jak se nám chvíli daří dobře, už hledáme mouchy, které to mohou pokazit. Až je najdeme, pokazíme to a začínáme znovu. Opět jsme soudržní a vydržíme skoro vše, než se nám zase bude dařit dobře. A tak dokola. Pátá dimenze je jen o tom daření se dobře. To my vlastně nikdo nechceme. Jó mluvit o tom, to by nám šlo. To víme všechno. Poradit druhému, to není žádný problém. Jeden každý to ví lépe, než ten dotyčný. Ale když mám poradit sobě, najednou nevidím řešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 candycup candycup | Web | 3. března 2015 v 23:03 | Reagovat

Umírněný život by byl nuda... :) Jsme tu přece kvůli zažívání, zkoušení! Taky jsem dlouho přemýšlela jak na to... Dostala jsem se až do fáze, kdy jsem odmítala emoce. Ale o tom to není. Je to o kontrole, vědomým prožívání, ovládání tý emoce a ne naopak. Třeba před pár týdny jsem si vysloveně užívala vztek. Se vším všudy. Bouchla jsem dveřma, házela oblečením a podobně a nesmírně jsem si to užila :D Pustila jsem tu emoci, ale vědomě a nenechala jsem jí, aby mě ovládla. V duchu jsem se smála a užívala si to a mohla jsem kdykoliv přestat a být zase v pohodě.
Daření se dobře je nesmírně subjektivní a to i z různých úrovní jednoho vědomí. Co to podle tebe obnáší? Jestli to chápu dobře, tak finanční zajištění, partnerská láska, domov atd... Ale to jsou všechno vnější podmínky. A ty se mění..... :)

2 petrflasar27 petrflasar27 | 4. března 2015 v 8:35 | Reagovat

[1]: Daření se dobře máme každý v sobě. Určitě. Ale protože jsme si vymysleli ego, aby nám ukazovalo co je dobře a co ne - tedy, že máme být vždy provinilí, že máme nějakou vinu. Protože ti nevinní jsou nadutci. A my jsme ti skromní viníci. Takže, daření se dobře je (myslím) necítit se vinen. Dovolit si rozčílení, lásku, peníze, dovolit si ostudu. Samozřejmě bez ubližování druhým, což je trochu problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama