A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Štěstí? - kapitola 23

11. března 2015 v 17:25 | PF |  štěstí? - kapitola 23
Štěstí ? - kapitola 23


Je to tady.

Nastoupil jsem do zaměstnání. Podepsal nějaký papíry, ne smlouvu a funguju. V Německu u Lucia na zmrzlině. Příležitostně a hlavně o víkendech.

První krok jsem udělal. Nedokážu ocenit jeho sílu, ale peníze už jsem dostal a to byl jeden z cílů. Dokonce mám rozpracovanou ještě jednu nabídku v Čechách na hotelu. Také na půl úvazku, ale s předpokladem práce celý rok. Také chtějí hlavně víkendy. Takže spojit se to asi nedá. Zřejmě to mám rád složitější. Pro někoho je to možná jasné rozhodnutí. Pro mě je to dilemma. Půl směny v Německu je finančně někde jinde než tady. Nic méně člověk ví, že ho jenom použijou a v zimě zpět na pracák. Tady se lépe domluvím, je to blíž, může to být na celý rok i déle a může se to změnit na plný úvazek. Ale taky to tak být nemusí. Je to tak 50/50. U Lucia, kde už to znám, je případná změna k lepšímu tak 10/90. Navíc, když už opět odejdu, tak zpět už to nepůjde. A rok a půl na pracáku je super, dokud jsou peníze. Jednou ale dojdou a pak už to není žádná sláva. Už to nechci opakovat.

A už to neřeším. Sdílím potěšení, že se něco děje. Nepochybuji o tom, že se rozhodnu dobře. Takže zbývá jen to dobré. Tedy doufám. Pocit, že mám vyhráno opravdu nemám. Kde jsou moje miliony, kde jsou moje peníze. Penízky kulatý. Kutálejí se ke mně??

Vím, že problém peněz řeší kde kdo. Dají se vysledovat různé koučinky na peníze, restarty života, kurzy jak mít peníze, jak myslet k bohatství a různá odkrývání tajemství peněz. Rad je všude okolo hodně. Můžeme je začít postupně využívat. Až odezní jeden, začneme s jiným, dokud se to nepovede.

Například realitní makléři. Také prochází školením, přibližně jednou za měsíc. Tam je školí vyškolení lektoři tak, aby se nabudili a získali euforii, jak je to vše snadné a přímo připravené pro ně, jen si to vzít. Makléři přijedou domů a pustí se zase do práce a telefonují, navštěvují, sjednávají obchody. Za měsíc to nadšení trochu vyprchá a tak jedou znova na školení. To nejsou jenom makléři. Každý, kdo chce být úspěšný v nějakém obchodě si asi musí nechat nalít to nadšení od kolektivu.

Ne na každého to funguje. Někdo to tam prostě nemá, někdo nemá zázemí, které by ho podporovalo a musí toho hodně překonávat. Nakonec, každé takové nalití vyprchá a nové se musí zase zaplatit. Ideální je, po nalití elixíru, aby se párkrát zadařilo. Není pak nutné stále dolívat, ale žít od úspěchu k úspěchu.

No a to je můj předpokládaný smysl bytí. To hledám. Žít od radosti k radosti. Samozřejmě bez dolívání elixíru štěstí. Strojaři hledají perpetum mobile a já hledám stálé štěstí. Mám tak trochu pocit, že to spolu souvisí. Jen vzdáleně, ale přece. Myslím si, že perpetum mobile může sestrojit, jen stále šťastný člověk. Když už někdo pochopí, jak být stále šťastný, je perpetum už jen hračkou. Jen vedlejší produkt blaženého pocitu. A také si myslím, že už jsme to uměli. Ale to už jsem psal dříve.

Je to také o zpomalení života. Ještě jsem neviděl, že by spěchající člověk by nějak úspěšný. Někdo má tendenci pořád pospíchat, ještě než ukončí jednu akci, už řeší novou a při tom plánuje také následující týden. Pořád někam musí. Musí se jít bavit, protože právě teď je to nejlepší, pak musí na pivo a ráno brzo vstává, protože v osm hodin musí být na druhé straně republiky.

Znám to, také jsem měl pocit, že nejsou nutné prodlevy a naopak, jedna činnost musí navazovat na druhou. Spánek je pak podružná záležitost. Přesně z tohoto důvodu jsem musel ukončit podnikání. Prostě už toho nešlo víc udělat. Zrovna by to bylo potřeba, ale nešlo to. Hlava to nebrala. Mysl oznámila tělu, že tohle už ne. A bylo. Nový nápad už nepřišel. Najednou začaly chodit nápady, jak ubrat, jak to zastavit, jak od toho utéct. Unavená, a proto negativní mysl chtěla všeho nechat. Chvilkami probleskovaly myšlenky, že to není tak zlý, dá se leccos dělat, byly ale slabé, než by mohly rozběhnutou akci změnit. Odpočatá mysl řeší úkoly a nalézá úkoly snadno, rychle a úplně. Její výsledky jsou mnohem smysluplnější, lepší, ucelenější, trvalejší. Dá se jich mnohem více vážit, než těch rychlých skvělých výsledků. A hlavně, odpočatá mysl již nepotřebuje nucené pauzy. Má je pravidelně, aby byla odpočatá. Pauzy jsou již zahrnuty v procesu. A štěstí, štěstí jakoby se na odpočatou mysl lepilo. Na línou mysl se nelepí nic, ale tu neřeším, ta není přítomna ( zatím).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 candycup candycup | E-mail | Web | 17. března 2015 v 17:36 | Reagovat

Perpetuum mobile... To je moc hezký přirovnání.... Perpetuum mobile totiž nepotřebuje nic z venčí.... není závislý na vnějších podmínkách... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama