A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

nejbohatší člověk-kapitola 20

4. března 2015 v 7:53 | PF |  nejbohatší člověk-kapitola 20
Nejbohatší člověk

Já jsem ten nejbohatší člověk na světě
Já jsem ten nejbohatší člověk na světě
Všechno už mám
Všechno to dám

Já jsem ten nejbohatší člověk na světě
Já jsem ten nejbohatší člověk na světě
Všechno co mám
Rád vám já dám

Dám vám všechno, všechno, všechno co vidíte
Dám vám všechno, všechno, všechno co myslíte
Dám vám všechno, všechno, všechno co ani nevíte
Všechno vám dám
Vše co já mám

Protože,
Já jsem ten nejbohatší člověk na světě
Já jsem ten nejbohatší člověk na světě
Všechno co dám
Dvakrát hned mám

Tak já se mám
Nejsem tu sám
Těším se k vám
Až vám to dám

Proto jsem nejbohatší člověk na světě
Proto jsem nejbohatší člověk na světě
Já rád všem dám
Všechno co mám

Já jsem ten nejbohatší člověk na světě………………….


Zdá se, že se situace opakuje. Rok s rokem se sešel, únor jako únor, kapsa stejně prázdná jako loni. "Jenom" bydlení je jiný. Akorát, že tohle" jenom" stálo milion.
A pak, že zázraky jsou výmysl. Ne. Zázraky jsou. Jsou. Je jich dost. Nejenom jeden za rok. Je jich spoustu, ale nejsou vidět. Nejsou vidět očima těla. A tak to vypadá, že se nic neděje. A ono se děje a my to nevidíme. Nevidíme, protože spěcháme za imaginárním cílem, který nám někdo určil a my jsme jej přijali za svůj. Ani nevíme, že není náš. Nevidíme, protože vidíme, jen čemu věříme. Bohužel věříme většinou jen tomu, co známe a známe jen to, co jsme se naučili. My jsme se, ale naučili prd. My jsme se hlavně naučili, jak na všechno zapomenout. Třeba jak a kdy voní kytka, kam a proč letí pták, jak může kámen žít, co si pamatuje voda, co říkají stromy, proč je pes přítel……….

Je to kočka?

Tyhle hlášky jsou pro nás úsměvné. Jsou to takové nedůležité věci pro praktický život. Že ano. Akorát, že to jsou ty oči, které vidí zázraky, jež my hledáme.
Jsou to oči ducha. Tyhle oči vidí pravdu. Vidí to, co my si odpíráme, nedovolujeme, vidí, proč se nám nedaří, dokonce vidí cestu, na které by se nám dařilo.
No, ale když se nezeptáme kudy jít, tak nám to nemohou říct. Pravděpodobně bychom ani nevěřili. Přitom zeptat se jich, je relativně snadné. Stačí jim jenom uvěřit, že mají pravdu. A to je problém. Protože pravda je většinou úplně naopak, než máme v plánu jít. Náš naučený a vycvičený rozum je řízený strachem, tedy egem a má naši důvěru, protože se to podobá tomu, co nás učili. Když nás to učili, tak to známe, věříme tomu a máme s tím už zkušenosti. A když máme zkušenosti, tak tomu opět věříme a mělo by to být správně. Nedá se to jen tak pro nic za nic měnit. No a to je zakopanej pes, proč je život těžký a proč není život procházka růžovou zahradou.
Protože ego se nám za všechen obdiv a poslušnost odmění strádáním, nemocí a smrtí. Ono totiž nic jiného nezná a znát nemůže. Protože kdyby poznalo, že život může být lehká procházka růžovou zahradou, tak by zaniklo, nebylo by. To ono nemůže dopustit. Chce být nesmrtelné. Kdybychom byli nesmrtelní my, ego by zemřelo.
Tak jsme na tom. Obdivujeme, posloucháme a věříme tomu, co s námi zachází hůř, než otrokáři v Africe. Jsme na sebe zlí. Sami na sebe víc, než by nám mohl kdokoli cizí ublížit.
Oči ducha jsou zatlačené do pozadí, už ani nevíme, že existují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama