A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Mám to, jak to chci - kapitola24

23. března 2015 v 20:58 | PF |  mám to, jak to chci - kapitola 24
Po velkém zklamání, s mým zaměstnáním jsem došel k závěru, že jsem opět očekával příliš. Je to stálý problém, kterého se nemohu zbavit. Ale zdá se, že už mi to nekazí náladu na roky, nýbrž jen na dny.
Začal jsem to považovat za skvělou situaci, protože nemusím až tak moc dělat otrockou práci a sem tam nějaká koruna taky přijde. Dělá se už hezké počasí a jaro se mnou dělá divy. Jezdíme na výlety, hrajeme si na zahrádce a v podstatě se těšíme ze života.
Trochu jsem rozjímal a došel k závěru, že tak to vlastně chci. Proto to mám. Přání se teď plní okamžitě, takže se mnohem snadněji pozná, co si vlastně doopravdy přeju. Sice chci haldy peněz, ale zároveň jsem lakomý a nechci nic nabídnout naoplátku. Právě teď nabízím na oplátku svoje uvědomění. Že je to přesně jak chci a že je to správně. Jsem rád za to, jak se to vystříbřilo. Já myslím, že je to to nejdůležitější, aby byl člověk spokojen v každé situaci. Protože právě teď vytvářím svůj příští okamžik. A nejen svůj. Dobrá nálada přitahuje dobrou náladu.
Při rozjímání "stojím na váze a věnuji se svojí postavě", tedy zvedám si sebevědomí. Já mám svoje sebevědomí dost závislé na financích. Asi nejsem sám. Někdo to má i na vzhledu. Já na financích. Tuhle závislost chci poslat k šípku. Je to totiž na nic. Dokonce je to možná obráceně. Moje osobní a chrakterové vlastnosti jsou lepší, když mám méně peněz. Tak proč bych měl mít menší sebevědomí.
No, já vím, mezi bohatejma se chudej cítí hloupě. Asi protože si myslí, že chudoba je vlastě nemoc. Ale pokud má něco, co ti podle něj bohatí nemají, není důvod mít nějaké komplexy. Naopak. A to já mám. Třeba se nebojím, že o něco přijdu, nebo že mi okradou. Věřím, že jsem zdravej, i když občas něco bolí. Léčím to svépomocí - uvědoměním. A mám na sebe čas. Málokdo má na sebe čas, ani chudý nemají na sebe čas. Možná jsou proto chudý. Já ho mám. Učím se to. Když nejsem v práci, je to mnohem snazší.
Také se učím v rámci zvyšování sebevědomí, nepřijímat žádnou vinu. Já totiž nedělám nic špatně. Nemůžu sebou nechat manipulovat, když někdo neni spokojen. Je to jen jeho problém. Až se podívá na věc z jiné strany, zjistí, že je to správně i jinak, než jak očekával.
Vina a trest. To je způsob jak ovládat lidi. Ať jsou to rodiče, nadřízení, podřízení, politici nebo kněží, všichni získávají moc tím, že hledají chyby na druhých a za chyby trestají. Můžou, protože ti druzí jim věří. Je to nelogické. Proč mám věřit někomu, kdo mě pořád obviňuje. Jednou pochválí a pětkrát obviní. Je to proto, že mají malé sebevědomí, nevěří si. Pořád na nich někdo vidí chyby, jak můžou věřit, že jsou neviní, že dělají vše dobře. Je to takový náš celosvětový sport. Hledání chyb. Srážet jeden druhému sebevědomí.
Přitom, když jsme byli stvořeni, tak jsme byli nevinni. Nevzešli jsme z hříchu. Láska neni hřích. Hříchem se to nazvalo jen proto, aby někdo mohl být nadřazen. Takový nebyl plán. Plán byl láska. A láska chyby nevidí. Né, že bych všechny miloval, tak daleko nejsem, ale věřím, že každý vždy dělá to nejlepší, čeho je schopen. A když někdo páchá zločin, může mi ho být akorát líto, že nevydržel tlak společnosti, která ho stále jen obviňovala. Proto je dobře si zvedat sebevědomí tím, že nemohu dělat nic špatně. I přesto, že společnost nabízí pouze úzké mantinely pro to co je "správně". Společnost stále sice mantinely zužuje, ale již je hodně lidí, kteří si uvědomují, svoje možnosti a ukazují ostatním, že cesta mezi mantinely vede jen ke zločinu.
To jsem se nějak rozvášnil.
Každé ublížení bližnímu svému je chyba. Ale neni to hřích. Chyba lze napravit.
Obviňování se může dít i zcela nenápadně a vlastně je zakryté dobrým úmyslem. Trvá někdy dost dlouho, než si člověk uvědomí, že nehovoří se sobě rovným partnerem. Nabízení pomoci téměř při každé příležitosti, může z člověka udělat skoro nesvéprávného tvora. Ať už pomoc nabízí nebo přijímá. Vždy je to iluze potřebnosti. Která ve většině případech není nutná. Vždy z toho vyjde někdo oslaben. Každý si nakládá jen břemena, která je schopen unést i když tomu někdy nevěří.
Já také, svoje břemeno, se pokouším odlehčit pevnějším sebevědomím a uvědoměním, že to mám tak, jak to chci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama