A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Ego a rozum- kapitola 21

5. března 2015 v 15:32 | PF |  ego a rozum -kapitola 21
Ego a rozum

Je s podivem, že rozum komunikuje s egem i s duchem. Rozum je něco jako Karel Got. Za komunistů dobrý a teď taky dobrý. Když rozum pracuje pro ego, tak rozumně vysvětluje nároky ega. Když se ale chceme zbavit ega, opět je třeba se obrátit na rozum. A on nám může rozumně vysvětlit co je pravda a jak ji najít.

To je z kurzu zázraků. Ještě pořád studuji zázraky. (Ne),Jsem moudřejší, (ne),Jsem chytřejší a (ne),Dělám zázraky. Zatím. Stále se zdokonaluji. Potom přesvědčím Islamisty na milovníky přírody, Američany na pokorné služebníky a z Ukrajinců nadělám léčitele. Ostatní budou vděční dárci lásky.

Momentálně jsem těžce na zemi a na peníze vůbec, ale vůbec nemyslím. Chovám se, jako když jich mám spoustu, že ano. Právě vlastně nic nepotřebuji, a tak ani nemusím nakupovat. Což je také pohoda. Vysvětluji známým, jak se mám skvěle, co všechno dělám doma, že dělám jen to, co chci a kdy chci a jak dlouho chci. Nechápu, proč mi nevěří. Asi jsem jim neměl říkat, že už jsme všechny peníze dali do stavby. Možná jsem jim to ani neřekl, oni tu "pohodu" ze mě asi cítí.

Jdu si číst, protože píšu depresivně.

Je ráno, je to něco úplně jiného než večer. Navzdory předpovědím svítí sluníčko a čeká mě jarní den. Dnes ráno mi pořád něco chybělo a nemohl jsem přijít, co mi to vlastně chybí. Až jsem na to přišel. Píšu si a říkám si denně, ráno, afirmace. Přání, která si opravdu přeji, něco co opravdu chci. Protože to i píšu, tak se nemůže stát, že se mi přání budou mírně a nenápadně měnit. Zajišťuji si tím pevnost a opravdovost mých přání. Pokaždé se musím zamyslet, že přání je stále aktuální a žádoucí. A dnes jsem na to zapomněl. Chodil jsem po bytě sem tam a nevěděl čeho se chytit. Chyběl mi rituál přání. Dělám to už třicet dní a každé ráno se těším, až si to zopakuji. A dnes ne. Proč????

Přání se ještě nesplnila. Jen jedno a to už bylo i před tím. Nesplnila se, že to jsou přání zcela mimo logickou, rozumnou, současnou realitu. Nic postupného. Prostě rovnou chci všechno a hodně. To splněné přání je, že jsem spokojený. Občas se sice tvářím, že ne, ale to jen ego necítí obdiv, a tak se prosazuje a já ho musím rozumnou úvahou odmítnout. Někdy to trvá přes noc a někdy přes týden. A to je také důvod, proč jsem na to zapomněl. Já ta přání po těch třiceti dnech už tak neprožívám. Nějakou dobu již, dokonce si myslím, že je to nereálné a že si to snad ani nezasloužím.

Celých dvacet kapitol si tady plácám o pokoře, a jak se zdá, pořád ještě nevím co to je. Ano, zažil jsem pocit pokory a bylo to velmi příjemné, uvolňující. Dokonce umím pokoru procítit skoro vždy, když chci. Jenže s pokorou je to asi jinak. Pocítit pokoru, když chci!, a co když nechci?? Zvláštní myšlenka. Kdy mám chtít? Když rozum zavelí.? A co když rozum zrovna ovládá ego. Když mi někdo setře a uznám, že jsem udělal něco špatně, to jsem snadno pokorný. Jenže to není pokora - to je strach.

Pokora je pocit, že si to zasloužím, navzdory běsnění ega, že ne. Je to pocit, že to můžu přijmout. Že jsem tady kvůli tomu, že pro to jsem se narodil, abych to měl. Když to nebudu mít, tak tím nikomu nepomůžu a dokonce uškodím. A když to přijmu, pomohu všem, všichni uvidí, že to můžou mít taky, že je to dobře. Jsme stvořeni proto, abychom to měli. To co si přejeme. Nejsme stvořeni proto, abychom měli to, co nechceme. Proč by nás jinak stvořil.

Právě teď se mluví o osidlování Marsu. Ta výprava co tam poletí, dostane také vše, co budou potřebovat a to v nejlepší možné kvalitě. Nedostanou nějaké použité zařízení a pár starých věcí, aby se tam nějak pokusili přežít. Byl by to nesmysl, proč by tam letěli se starýma krámama. Akorát by tam našli rychlou smrt. Dostanou to nejlepší, co je možné, aby tam mohli udělat to nejlepší, co dokážou. Proto jsme tady. Ne pro nějaké strádání, přežívání a umírání. Pokora je pro nás pomůcka, abychom dokázali přijmout, to nejlepší z toho, co nám náleží. A když to nepřijímáme, tak jsme vlastně nadutci, kteří si myslí, že dokážou ještě něco lepšího, než je dokonalost. Jak můžeme opravit dokonalost.? Jenom naduté ego si to může myslet.

Tak proto jsem na to zapomněl. Ego mi pomalu zpracovávalo. Každou věc z mých přání, ať je to super auto, ať je to dům u moře, ať je to láska, ať je to co chce, musím pokorně přijmout, že to můžu mít, že to není divné. Proč vlastně ne, kdo mi to může zakázat.?

S tímto skvělým pocitem jsem napsal ranní rituál a den mohl začít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama