A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Autopilot

26. března 2015 v 20:17 | PF |  mám to, jak to chci - kapitola 24
Co bude dál.

Co by tak mohlo být. Slunce snad nezmizí. Tak by se mohlo oteplovat. Lidi by mohli být přátelštější, vstřícnější, otevřenější. Mohli by být. Mohli by, kdyby chtěli. Nebo kdybych já chtěl??? Já bych chtěl. Tak by mohli. Ale nejsou. Co jim brání? Že bych to byl já?? Já si myslím, že nebráním. Ale myslet znamená h... vědět. Vědět, to je jistota. No tu já nemám. Někdy mi vytočí taková drobnost, zbytečná, že normálně bych se tím vůbec nezabýval. Ale najednou je něco nenormálně a já jsem podrážděný. Jako by se objevilo něco nebo někdo, na čem mí víc záleží a já hned reaguji jinak. Více se prosazuji, více zlehčuji, více utlačuji, prostě něco více. To je zvláštní, protože já si neuvědomuji to, na čem mi více záleží. A přesto raguji jinak.
Tak takhle to bude dál. Bude to podle toho, co si neuvědomuji, (teď) na čem mi záleží. Někdy jindy si to uvědomuji, jenomže to právě dělám něco jiného. A teď, zrovna teď, když tvořím svoji další chvíli, mám myšlenky úplně jinde. Někde asi napřed nebo co. Možná myšlenky řeší, aby něco nebo někdo byl spokojenější nebo lepší. Možná myšlenky lítají a hledají jak vylepšit sebe. Většinou myšlenky běží nekonrolovaně jedna za druhou a danou situaci - současnou chvíli řeší autopilot. Takže dál to bude podle autopilota.
Autopilot dělá a řeší situace tradičně. Tak jak jsme zvyklí. Jak je něco nepříjemného, chceme nepříjemnost zkrátit co nejvíce. Skoro za každou cenu. Když řídí autopilot, tak i za cenu dalších nepříjemností, které se v dané chvíli nezdají být tak zlé. To znamená, že autopilot vlastně jenom prchá. Dokud se nenarazí na patovou situaci, která nás donutí věc řešit uvědoměle a s rozmyslem.
V podstatě, když si uvědomujeme každý okamžik, víme co bude následovat. Víme co bude dál. Jeden každý okamžik v životě má stejnou důležitost, význam, sílu, možnosti.
Většinou známe, že neuvědomělý okamžik může změnit z vteřiny na vteřinu náš život.
Ale ten uvědomělý okamžik to dokáže taky. Uvědomělý okamžik dokáže dělat zázraky. Vyléčit nemoc, zbohatnout, najít, dokončit.... Normálně nelze rozlišovat mezi uvědomělým a neuvědomělým okamžikem. Každý okamžik je stejný. Jenom chvíle nepozornosti nám může nabourat auto, ale také se můžeme srazit s životní láskou. Myslím, že je to o tom, jak často jedeme na autopilota.
Autopilot vnímá i společenské tradice, co společnost hodnotí a co zatracuje. Vnímá všechny katastrofické zprávy ze světa. To, co převažuje, potom řídí autopilota při úniku.
Nevím, zda se dá každý okamžik řídit s rozmyslem a uvědoměním. Já to neumím. Je tu ale předpoklad, že bychom se nebáli, jak to všechno dopadne. Určitě bychom měli tušení, jak to bude dál.

Když věnujete pozornost tomu, jak se cítíte, můžete snadno poznat, zda se zaměřujete na předmět vašeho přání nebo na to, že vám ch y b í to, co si přejete. Pokud vaše myšlenky odpovídají vašemu přání, cítíte se dobře a váš emoční rejstřík sahá od spokojenosti k očekávání, dychtivosti a radosti. Věnujete-li pozornost nedostatku, nepřítomnosti toho, po čem toužíte, vaše emoce se budou pohybovat od pesimismu k obavám a k ztrátě odvahy, hněvu, nejistotě a depresi... Nebojte se, si přát a cítit se u toho dobře. (Abraham)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama