A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

veselý býk-kapitola 16

28. února 2015 v 10:55 | PF |  veselý býk-kapitola 16
Veselý býk

O půl roku později
Zdá se, že se blíží druhá zkouška, jestli jsem to vše zpracoval, pochopil, přestal se bát, odpustil, přijal zodpovědnost, jestli mám dost lásky i pro sebe, jestli mi něco nestouplo do hlavy a už si nevzpomínám, co všechno to bylo za šotky.
Totiž dochází peníze. Dům ještě není opraven. Blíží se situace, že budu muset najít výdělečnou činnost. Jestli peníze dojdou a já budu muset jít žebrat na sociálku, tak jsem nic nepochopil, celé tohle psaní je pak na nic a všechno je jinak. Ale já si nějak myslím, že to bude lepší. Že se to vyřeší nějak přirozeně a dobře. Jen nepropadat strachům.
Říká se, že dobrý skutek se s tebou táhne na věky, od té chvíle ovlivňuje tvůj život. Zlý skutek také. Ovlivňuje další generace tvého rodu. Dobrým skutkem usnadňuješ sobě, svým dětem, vnukům a dalším život.
Dělám si iluze, že jsem dělal většinu dobrých skutků, tak proč by se to mělo zase vše zvrtnout zpět do nějaké mizérie. Nějak si myslím, že už jsem zaplatil chyby svých předků a snad i svoje. No, ale je tu pravidlo " když si myslíš, že jsi vyhrál, tak jsi prohrál". Takže myslet, znamená nic nevědět. Asi trochu té pokory by nebylo na škodu. Člověk opravdu vyroste rychle. Ani si nevšimne a už ho pýcha stahuje dolů. Před pár řádky jsem nic netušil. Ale mohlo mě to napadnout, protože zrovna už dva dny marodím a ležím v posteli.

Veselý býk

Máme krásnou fasádu, nové okna, vyklizený dům, skoro hotovou podkrovní místnost, opravenou vodu, odpady i topení. To můžu být pyšný. Ale z pohledu z vesmíru, je to opravdu neviditelná drobnost. I já sám jsem jen drobek ve vesmíru, ale chtěl bych, aby se dění vesmíru zastavilo a šlo se podívat na fasádu.
Ale přijel k nám pán z s dlaždičkami a my chtěli vědět, jestli si všiml, jakou máme pěknou fasádu. On říká, " ani jsem si nevšiml. Máte novou jo?" Jak můžu chtít po vesmíru, aby se zastavil. Na co mám být pyšný.? Na něco, co je běžné? Asi ne.
Jestli to zase pokazím.!
O měsíc později.
Opět jsem měl pauzu. Chce se mi psát, jen když opravdu nemůžu nic dělat. A právě v této době mám spoustu práce, tedy měl jsem. O vánocích jsme se se ženou dohodli, že nebudeme nic dělat. Tak je čas. Štědrý den je za námi a prožíváme dvanáct dní, které mohou naznačovat dvanáct měsíců příštího roku. Dvanáct měsíců země, lidí. Po narozeninách jsem měl dvanáct dní, které ukazovali zkrácené dění mých dalších dvanácti měsíců. Nic moc jsem nedělal. Měli jsme tu akorát děti z dětského domova na prázdninách. Bylo to hezké, ale večer jsem to nedával. Nebyla vteřinka klidu. Tak jsem zvědav na leden.
Do vánoc jsme se stihli přestěhovat na půdu. Už je to zhruba hotové a moc se nám to líbí. Asi jako fasáda. Přijely také naše děti a také se jim to líbilo. Byl to hlavní bod programu. Aby nemuseli se svými láskami spát s námi pohromadě. A to se povedlo.
Za pár dní to bude rok, co jsem začal s hledáním. S hledáním důvodů proč se mi nedaří. Rozebral jsem se dost hluboko a mám pocit, že to mělo smysl. Věci se pohnuly. Tím, že se prodal byt, zmizela priorita hledání práce. Objevilo se řešení, co s penězi. Objevila se se stavbou smysluplná náplň života. Prostě konec dobrý, všechno dobrý. Těžké myšlenky si neodvažuji pouštět do hlavy. Jak se objeví, hned je zaháním. Vůbec nestojím o narušení klidu a pohody. I když už jsme doma zahájili úsporný program. A taky trochu potřebuji uvolnit tuto dobrovolnou izolaci a setkávat se s jinými lidmi. V podstatě je vlastně třeba tuhle pohodu a klid zrušit. A naučit se, mít příjemný život i ve společnosti. Svoje nová moudra a poznatky použít v jiném prostředí. Tou stavbou, jako bych na všechno zapomněl. Buď se vše stalo automatickým, nebo budu muset začít znovu s hledáním šotků.
Uběhl již opět týden. Zdá se, že jsem řádně " zabejčený", zaseknutý, ve starým myšlení a nechci dovolit, aby se mi dařilo líp.

Ani nečtu, co jsem napsal, nějak mi to nezajímá. Doléhá na mě perspektiva mého života. Nějak se tomu poddávám. Přes vánoce se mi to dařilo zahánět. Asi, že se tak trochu pořád něco dělo. Teď mezi svátky jsme tu sami, snažíme se o odpočinek. Je dobrý odpočívat. Poslední dva měsíce byly fyzicky dost náročný. Tak se jen tak procházím po bytě, dívám se, co všechno jsem udělal a nějak se mi nechce ani nic začínat. Přesto, že nedodělků vidím dost. Včera jsem olištoval schody a udělal zábradlí na stěnu. Trochu mi to namotivovalo na další den, ale ráno tam ta motivace nezůstala. Dělám vše strašně těžce. I jít se psem ven se přemlouvám. Zároveň si představuji, jak jdu někam do práce. Ale představa ulítne dřív, než se zobrazí. Nedaří se mi ani představa bavoráka před barákem, ani cukrárna, ani výlety, ani sexuální představy. Všechno ulítne. I tyhle představy, které mi jdou obvykle samy. K tomu ještě je hlava prázdná, myšlenku jen těžko lovím. Břicho už delší dobu hlásí problém. Už jsem vypil celou lahev fernetu, který piju zdravotně na žaludek, když je mu těžko. Nejsem schopen si představit, jakou práci bych mohl dělat. Na každou práci si myslím, že jsem ten nejméně vhodný člověk. Jednou je to daleko, jednou je to moc brzo vstávat, pak je to zase fyzicky náročné, pak chtějí hlavně angličtinu, nebo profesní průkaz, ….. Prostě nemůžu dát hlavu do klidu. Nic v ní není, a přesto klid tam taky není. Cítím se na všechno starý. Na každou práci, i na podnikání, A to jsem pořád chtěl. Jak došli peníze, tak se neodvažuji absolutně nic chtít. Úplně jsem, jako před zavřenými dveřmi, o kterých si myslím, že nejdou otevřít. Já ale vím, že nejsou zamčené. Jen se zřejmě otvírají jinak než klikou, jako normálně. Ale možná jsem jen úplně zabedněný a nevidím tu kliku. Jistě, že ji každý vidí. Jenomže tady není každý. Tady není nikdo. Budu muset mezi lidi. Promluvit také s někým jiným. Když to stojí peníze, někam jet. Nedaří se mi najít rozumné vysvětlení ani řešení. Hned mi to sklouzává do slepé uličky. Břicho ví, že je problém, srdce se nedokáže pro nic nadchnout a hlava.?.. Jako když není. Moje tělo, moje buňky, by podle všeho měly být spokojené. Peněžní antimagnetismus dokázal vysát všechny peníze za byt a zabrzdil každou možnost výdělku.. Tak kam to vede?? Po těle je mi taky blbě. Jsem strašně unavený a nic nedělám. Čím víc nic nedělám, tím víc jsem unavený. A když teda dělám, jsem úplně grogy a nedělám to dobře. Tak takhle vzniká sebevědomí na novou akci. Aha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama