A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Tvoření - kapitola 4

16. února 2015 v 17:31 | PF |  tvoření- kapitola 4
Tvoření
Zdá se, že se mi ti šotci rozrůstají. První šotek se objevil asi jako pýcha. Myslím si o sobě, že jsem lepší, než většina ostaních lidí. Podporuje mi v tom i moje myšlenka, že ostatní si to o mně myslí také. Jak jsem na to přišel?? Tato vlastnost je motor. Člověka žene do akcí. Říká si, já můžu, já na to mám, kdo jiný, když ne já, já to udělám nejlépe. A láska říká," Joo, hraj si, jak dlouho chceš, já počkám, až se vrátíš, pak půjdeme zase spolu. Láska ví, že tenhle motor pracuje na slepé koleji. Ale jak si to uvědomit, že tahle akce s pocitem pýchy, přijde dřív nebo později vniveč. Zbude v lepším případě špatný pocit. Myslím, že tady je dobré si uvědomit jedno pravidlo, které funguje celkem bezchybně. Jak do něčeho letíš s dávkou pýchy a tím pádem jsi jen těžko k zastavení, zamyslet se nad tímto: " Když si myslíš, že jsi vyhrál, tak jsi prohrál.
Tohle pravidlo pracuje i opačně a může pomoci v období nejistot. Ale nesmí se na něj spoléhat. "Když si myslíš, že jsi prohrál, tak jsi vyhrál.
Když něco tvoříš, děláš s pocitem nejistoty, tak je tam nejvíce vděčnosti, nejvíce lásky, nejvíce odpuštění, má to největší šanci na přijetí. Jak se tam objeví pocit suverenity, ztrácí to půvab, mizí zájem a zevšední to nebo zanikne. Tady se dostávám vlastně k druhému objevenému šotkovi. A to si myslím, že jsou vnější okolnosti.
Říká se, že prostředí, ve kterém žijeme, na nás má vliv ze třiceti procent. Já si někdy myslím, že svému okolí propadáme zcela a zapomínáme na vlastní osobnost. Všichni jsme si zvykli usměrňovat svůj život dle názoru okolí. Pohltilo nás to natolik, že za naše neúspěchy hledáme viníka v okolí, Může za to Unie, stát, úředník, zaměstnavatel, průvodčí, pošťák, soused, ta ženská, manželka, děti, pes, počasí… Jenom já jsem ten ublíženej oukropeček, který za nic nemůže.
Ze stejného důvodu jsem tady začal rozebírat já, proč nemám peníze. Nebo lépe řečeno, tenhle důvod mám v záloze. Já samozřejmě vím, že za něco můžu já. Ale že bych mohl za všechno? Když někdo žije v nepořádku, tak se mu může zdát, že má v životě chaos. Když má někdo uklizeno, uklízí hned všechno, hned všechno urovnává, co ten má? Ten je dokonalý? Já myslím, že to je člověk, který má strach. Má strach se projevit, podělit se o svoji šťávu. Něco jako já. Já se to právě odnaučuji tím, že to tady píšu a nevím, komu to dám přečíst.. Ale s pořádkem jsem měl vždy problémy. Tak to asi nebude ono. Asi ten uklízecí a urovnávací maniak bude dokonalý. Nedávno mi v kartách vyšlo, že se bojím bolesti. Nikdy jsem si to před tím neuvědomil. Přesto jsem to shledal jako pravdivé. Nejvíce se bojím té bolesti psychické. Fyzické taky. Když mi bolí hlava, tak bolí i přemýšlení. Jsem úplně odrovnaný. A někdo může normálně fungovat, třeba i dva dni. A já se nechci ani pohnout, aby to nezabolelo. A na psychickou bolest jsem ještě větší zbabělec. Možná to tady sepisuju, abych se ospravedlnil a nikdo mi nevyčítal, že nechodím do práce.
Karty jsou celkem dobrá zábava. Taková dlouhodobá. Myslím samozřejmě karty Tarotové. Takové co věští budoucnost. Oni z člověka vytáhnou věci, o kterých si jeden myslí, že neví, jak na to přišly. Jako by karty žily vlastním životem. Přitom nám řeknou jen, co už víme, jenom si to neuvědomujeme. Zábavné je, že nám to řeknou takovým způsobem, že jsme schopni jim uvěřit všechno. Vždycky tam najdeme kousek pravdy, který potom rozvinem. Jako třeba, že se bojím bolesti. Kdo se nebojí bolesti? Já nikoho takového neznám. Jenom ty, co si to nechtějí přiznat. Když něco bolí, tak je to nepříjemné, oslabuje nás to, tak to nikdo nechce zažívat a vyhýbá se tomu, bojí se. Když nás někdo někde šikanuje, ponižuje, sděluje nám naše chyby, opravuje, urovnává, vyhýbá se, tak to taky bolí. Taky se tomu chceme vyhnout. Ale karty ten problém vytáhnou na povrch, a tak, když už ho vidíme, je dobré se tím zabývat. Něčemu nám to může pomoct nebo to může něco odhalit, co netušíme, co netuší ani karty, Možná proto, že otázka byla směrovaná úplně někam jinam. Nebo je to problém, který je opravdu hodně hluboko v zapomenutí. Někde na buněčné úrovni, jako například můj peněžní anti magnetismus.
Všímáš si ty můj šotku, že se tě týká i tohle. Že karty vypadají jako událost z venku. Jako, že nás někdo pomocí karet vodí za nos. Vidím, že budu muset všechny vnější události přejmenovat na vnitřní události, na moje události a vnější události vymazat ze slovníku. Možná potom budu mít šanci na něco přijít.
Na křižovatce mi někdo nedá přednost a narazí do mě. Co já s tím. Mám pomačkané auto, řidič co do mě vrazil je namol a hrozně vysmátý. Dá mi číslo pojistky, sedne do auta a je pryč. A já mám blatník vražený do kola a nemůžu odjet. Jasná vnější událost. Já nic. Já jsem jel dle předpisů, nemůžu za to a přece trpím. Chtěl jsem jet zrovna za svou láskou, protože mi vyčítala, že ji zanedbávám a že ji asi nemám rád. Tak jsem se sebral, všeho nechal a jel za ní. Protože já jí mám rád, nemůžu ji nechat na pochybách, ještě by mohla začít vymýšlet něco, co by se mi nelíbilo.
Nechal jsem něco nedokončené, jsem z toho nervózní. Jsem taky nervózní, že láska je nervózní. A jsem taky nervózní, že hned běžím, když láska pípne. Řidič co do mě naboural, není nervózní. Je namol. Ví, že si to zavinil sám a že to nějak přežije. Možná jen, že už se doma tolik nesměje. Zase až zítra, až bude střízlivý.
Tak kdo to zavinil, tu nehodu. Nervózní pán nebo opilý pán nebo dokonce láska nervózního pána.? Je to stejné jako s kartami. Prostě opilý pán vytáhl za nás kartu nervozity. Protože jinak bychom přijeli za láskou, vyčinili jí, proč tak vyvádí, že jsem musel všeho nechat a jet za ní. Ale ona se chtěla jen přitulit a cítit pocit bezpečí, že není sama. A dostala by vynadáno. Tak by jí to vyvedlo z míry, že nás pošle pryč a to co děláš doma, nechce ani vidět. Všechny iluze jsou pryč. Proč jsem radši nezůstal doma.? Toto za tebe vyřešil opilý pán. Díky němu, tě tvoje láska pořád miluje. A ty můžeš dodělat to, co jsi pro ni dělal.
Moje nervozita způsobila moje rozbité auto, moje utrpení. Můj vnitřní neklid, můj strach, který je tam někde hluboko, možná až v morku kostí. Je tam nastřádaný dřívějšími prožitky mými i mých předků. Vzhledem k tomu, co tady hledám a pitvám, bych řekl, že v tomto případě chyběla láska, odpuštění i vděčnost.
Kdybych svou Lásku opravdu miloval a beze strachu, nevadilo by mi, že mi vyrušuje. Byl bych vděčný, že volá a má o mě zájem a odpustil bych jí její obavy, že jí nemám rád. A ona by věděla, že jí mám rád. Samozřejmě to můžeme také přirovnat k tomu, jak funguje síla ženy. Něco prohodí a auto je rozbitý. Negativní či pozitivní náboj dodá hlavně ten oslovený.
Takže tihle tři šotci, pracují pravděpodobně většinou pohromadě. Něco mi říká, že to asi budou nejsilnější šotci našich osobností. Oni možná řídí náš život. Ale kdyby řídila můj život třeba láska, jak by to vypadalo s mými penězi.? Možná řídí můj život. A je to tak, jak to je. Možná má nějaké plány se mnou z hlediska vyššího principu. Asi to bude jako s tím nabouraným autem. To se mi to snadno vysvětlilo. A když se to týká mě opravdu, tak zase nevím. Možná, kdybych se zeptal někoho jiného, že by věděl. Možná bych mu nevěřil. Holt musím sám. Je to můj problém, jen já ho mohu řešit. Já o něm vím jistě nejvíc. Jenom si vzpomenout. Vzpomenout si, no to by mohl být taky šotek. Aajajaj, abych se v tom neztratil. Šotci lezou z poza opony. Zdálo se mi, že ty hlavní mám. Kolik jich ještě bude? Právě jsem si uvědomil, že před chvílí jsem také psal o strachu.

To bude také šotek. A také možná s velkým Š.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama