A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

strach uvnitř nás

22. února 2015 v 14:17 | PF |  vzpomínky-kapitola 10
Mám v záloze ještě nějaký ustrašený šotky. Třeba pomůžou oni. Už samotný slovo strach nahání strach. Často se to komolí na stres. Protože strach se považuje za zbabělost.
Dnes jsem měl stres v práci, šéf si na mě zasedl. V podstatě chtěl říct, že se bojí, že šéf mu bude způsobovat bolest. Psychickou samozřejmě. Před fyzickou bolestí se už umíme celkem dobře ubránit. Psychická bolest je tak trochu nepostřehnutelná. Nedáváme ji příliš najevo, potlačujeme ji. Tím si v sobě děláme hluboké rýhy. Tento strach, bolest nám brání v rozpomínání. Tím jsme ovládáni. Když už si to vyříkáme, hádáme se, myslím, že to takové škody nenadělá. Strach je prostředek, který dokáže člověka znehybnit, nemůže mluvit, nemůže jednat, najednou vypadá úplně hloupě, strach je nejsilnější víra. Když si něco přejeme ve strachu, tak se to většinou splní. Přitom je to, přesně to, co vůbec nechceme. Děda říkal často synovi," nelez na ten strom, spadneš"! Tak Vojta vylezl na strom a spadl. Děda ještě říkal " zlomíš si nohu, když spadneš", tak si Vojta zlomil i nohu. Psychický strach se dá eliminovat účinně odpuštěním. Když nás někdo týrá stresem, můžeme mu odpustit, protože je jasné, že on jedná také ze strachu. Kdyby nejednal ze strachu, nebyl by asi problém se domluvit přijatelně pro obě strany. Ale díky strachu na jedné straně, jsme občas dotlačení do nepříjemné situace. A můžeme stokrát odpouštět.
Strach je také motor a silnější než pýcha. Jenom pracuje na jiném principu. Strach je vlastně pud sebezáchovy. Stejně, jak někdy strach ochromí, tak dokáže dodat velikou sílu a odolnost.
Strach
Strach, stres dokáže zastavit všechny činnosti v těle a soustředit se jen na únik. Není hlad, necítíme únavu, nevidíme překážky. Moudré knihy říkají, že je v činnosti plazí mozek. Ten nám zbyl ze zvířecí říše. Zvířata jej používají běžně na záchranu života. Nám by také zachraňoval život, kdybychom neměli náš normální mozek. Ten dokáže vyhodnotit situaci, a většinou nám řekne, že není třeba utíkat a když se zklidníme, stres pomine, spustí zpátky činnosti v těle. Tělo začne trávit, léčit se, může nás rozbolet břicho nebo zuby nebo hlava. Břicho teprve zareaguje na stres, zuby reagují na výsledek, nevíme jak to řešit. Jsme nerozhodní, jestli odpustit nebo se mstít. Začneme si to vyčítat a přidá se ještě bolest hlavy. Takže stres, strach, nás dobře školí. Sami sebe školíme. Když někde v nabídce zaměstnání požadují odolnost proti stresu, mají na mysli, že nebudete nemocní. A já hned vím, že je to otrocká práce. Kvalita života je tam pouze zdánlivá. Každý rozumný člověk, který upřednostňuje svůj rozum, svou naučenou inteligenci, si řekne, nějaký stres vydržím, bude to perspektivní práce. Ale rozum pracuje až po strachu. Vyhodnotí strach a podle toho se zachová. Strach velí utéct, rozum hledá jiné řešení a potlačí strach. Tělo je v podstatě na útěku, má pozastavenou činnost, a přece řeší úlohy a pracuje, jakoby se nic nedělo. Za chvíli tělo selže, onemocní. Inteligentní zaměstnavatel zdůrazní "odolnost proti stresu" a hledá nového v mysli stále zaseklého pracovníka. Přirozeně inteligentní zaměstnavatel, začne zjišťovat ve firmě, proč má tolik nemocných lidí.
Prožitek strachu nám víc a víc brání v odpuštění, až jsme beznadějní, zcela negativní, stále trochu nastydlí, ukřivdění, a rozčiluje nás celý svět. A hlavně neschopni přijmout, jakýkoli nový nápad. Nevím momentálně o jiném způsobu, jak eliminovat strach, než odpuštěním, láskou a vděčností. Na způsob si musí každý přijít sám, Já používám způsob odpuštění a lásky. Snažím se odpustit a láskyplně je nechávám hloupé tak dlouho, jak dlouho hloupí chtějí být. Na vděčnosti musím ještě pracovat. Abych se s nimi příště mohl sejít bez stresu. Skoro mám teď pocit, že mi strach nikam neposunul, nic jsem neobjevil. Jenom povídání okolo.
Já mám strach silně vyvinutý. Tváří se, jako když žádný není, jako že ho mám pod kontrolou. A vím dobře, že je to zcela opačně. Jsem ve stresu z každé maličkosti. Jsem tedy velmi rozumný. Na jednom testu na základní škole mi řekli, že mám naučenou inteligenci. Normálně bych asi byl hloupý, ale když to mám naučený, tak to není vidět. A místo střední školy mi poslali do učiliště. Takže se snadno může stát, když někdo ohromuje vědomostmi, nebo dělá rozumné závěry, nemusí být inteligentní, i když to tak vypadá. Přímo bych řekl, že takový člověk je ve stresu. A snadno může být alkoholik, aby aspoň na chvíli zapomněl na stres, na strach. Právě mi napadlo, že proti stresu, určitě účinně působí radost. Na to už jsem jednou přišel. Tak to bude ono. Radost vyžene stres, odlehčí situaci a nikdo neonemocní. A radostná práce, ta teprve má šťávu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama