A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Síla ženy - kapitola 3

15. února 2015 v 19:03 | PF |  síla ženy- kapitola 3
Sila ženy
Musím se zase vrátit k výčtu ublížení. Přijel jsem z Paříže, pronajal velkou výrobnu, půjčil si další peníze a to i když nebyl předchozí úvěr zaplacen a začali jsme zpracovávat čokoládu. Samozřejmě, že Belgickou. Byla nejlepší a nejdražší. Vyráběli jsme po jistých peripetiích pralinky a hlavně plody moře. Zájem byl slušný. Dokonce jsme udělali smlouvu s velkoobchodem, který dodával do velkoobchodů. V životě jsem nic takového neslyšel. Hlavně že naše zboží uměli prodávat, aniž bych jim za to musel platit, jak tomu bylo zvykem u velkých marketů. Po čase vzali naše výrobky i do Brna na potravinářský veletrh Salima. A hned další týden udělali objednávku za sto tisíc. A další týden znova. Myslím, že ani jejich nejužší vedení netušilo, že je to konečná. A když jsem se další týden začal shánět po penězích a další objednávce, ukázalo se, že firma už neexistuje. Je prodaná. Není po kom co chtít. A faktura není dostatečný doklad o dluhu. Byli jsme v šoku. Zaplatit později, to jo, to už jsme znali, ale nezaplatit vůbec. To bylo nové. A nebylo to naposled. Léčili jsme se z toho asi rok, a pak už to nebylo nic překvapujícího, když někdo prostě nezaplatil. Faktury skoro zmizeli z účetnictví. My sami jsme platili čím dál tím později a něco vůbec. Propustili jsme polovinu lidí a přišla Evropská unie. Chtěla záchody, chtěla všechno nové, digitální, nerezové. Nechtěla žádné hrany, parapety, světla pod stropem.
Napřed jsme opustili obchod, protože se tam nevešly záchody a za dva roky jsme opustili i výrobnu, protože se tam nevešly naše kýble nervů. Pracovní úřad nám nevěřil, že jsme ukončili činnost, tak nás radši nezaregistrovali. Poplatili jsme co šlo a zbyly nám čtyři tisíce. Tak jsme leželi dva měsíce u řeky a plakali. Děti se stravovali u babičky. A od té doby stále hledáme práci. Stále se děje, že někdo nezaplatí za práci. A když se zadaří a platí, tak zase exekutor si bere zvláštní částky. A exekutoři, jako by se rodili. A vůbec nikomu nevadí, že se nepřihlásili do konkursu. Že správkyně konkursu se soudcem nás okradli o stejnou částku, jakou jsme dlužili.
My to dělali dvanáct let a oni to stačili za rok.
Z těchto vzpomínek, se mi lehce zvedá žaludek, takže jsem si musel dát pauzu. Jak je to možné, že je to pořád ještě tak živé. Je to deset let zpátky, mělo by to být zpracované, měly by to být dnes jen prázdná slova. Tady bude jistě také nějaký šotek. Proč moje buňky stále odpuzují peníze. Vědomě je chci, srdce se raduje, když přichází peníze a žaludek se těší na příjemné prožitky. Tak proč se pořád děje, že mi někdo nezaplatí. Když jsem nastoupil k velké firmě (tisíc zaměstnanců) jako vedoucí farmy (22 zaměstnanců), tak velká firma po pěti letech skoro zkrachovala. Museli mě propustit. Tedy nejen mě. Když jsem byl na hotelu jako šéf cukrář, tak po dvou letech cukrárnu zavřeli a mě propustili. A to, i když hotel sbíral ocenění za cukrárnu a vítězil v soutěžích. Doma jsem chodil na brigádu do jedné cukrárny, kde mi po dvou měsících řekli, že nemají na cukráře peníze. Odešel jsem bez zaplacení. V Německu jsem pracoval skoro tři roky. Ale každý rok přes zimu tři měsíce na pracáku. Výplatu vcelku a včas jsem dostal jen v červnu a v červenci. A poslední rok jsem dostal nabídku pracovat více, déle a za méně peněz. No neberte to. Tak jsme se po sezoně rozešli. Brzo na to jsem pracoval jinde a dokonce zadarmo. A hned v další práci také. Tam to tedy bylo za stravu a byt. Odešel jsem z Německa chudý jak kostelní myš. Ale zajímavé je, že také plný příjemných zážitků. Negativní prožitky se týkaly jenom peněz. Vše ostatní bylo příjemné.
Mám nějaký anti magnet na peníze. I na papírové i na virtuální. Řekl bych, že problém bude v tom, že to se mnou pořád tak cloumá. Já jsem to té Unii, úřadům, soudcům, exekutorům ještě nedokázal odpustit. Když tak na to myslím, vidím, že si vlastně zadělávám na rakovinu. Dobrovolně.! Já jsem asi blázen.!
Vždyť vše ostatní, kde nejsou peníze, je nádherné, příjemné, dobré, snadné. Třeba moje vztahy. Miluji svou ženu a ona mě, miluji svoje děti a oni mě také, snáším se se všemi příbuznými. Kdo to může říct jako já.? Vnímám to jako velký dar v mém životě. Hlavně proto, že také vím jaké to je, když to není. Také jsem ulít. A zase za tím byly peníze. Chtěl jsem jen utéct od finančních starostí. Zvrtlo se to, že jsem vlastně utekl od všeho. Jen ne od finančních starostí. Ty byly ještě horší. Byl jsem rád, když mi žena vzala zpátky a mohli jsme fungovat jako dřív. A kupodivu, finance se rapidně zlepšily. Byla to také škola života. Přišel jsem skoro o všechny zuby. Tenkrát můj peněžní anti magnetismus nebyl tak silný, spíše nebyl vůbec. Spíše byl ještě peněžní magnetismus. Který díky novému spojení s mojí ženou získal novou, jakoby zapomenutou silnou energii. Vidím tady zajímavou myšlenku. Vedle odpuštění a zpracování starých křivd, je třeba nepodceňovat a raději využívat sílu ženy. Síla žen je nezměrná. Sílu muže je skoro možné i změřit či zhodnotit, ale na sílu ženy neexistuje přístroj ani metoda. Ženy dokážou způsobit válku i mír. Prostě jen tak přijdou, něco prohodí a muž válčí anebo válku ukončí. Prostě jen tak jdou, něco prohodí a boří se domy a staví se nové, dělají se průplavy, zachraňují se lesy, vydělávají a prodělávají se sumy peněz. To je síla ženy. A já takovou sílu mám doma. Jak to, že jí nepoužívám. Tahle síla, ta se ale opravdu špatně usměrňuje. Tahle síla totiž funguje jako Bůh. Miluj bližního svého. Tahle síla funguje na Lásku. Čím víc dáš lásky, tím víc lásky dostaneš, čím víc dokážeš odpouštět, tím víc dostaneš odpuštění, čím jsi vděčnější, tím tě mají radši. Tohle není jen u žen. To je všeobecně. A použít se to dá jen v hodně silném odvaru. V podstatě je to odvar, buď všechno, nebo nic. Nejde to, že budeš chvíli milovat, a pak zase půjdeš nebo, že, teď ti to teda odpustím, nebo, to nevadí, že jsi to rozbil, hlavně že jsi celý. Máš pojistku? Atd.

žena

Napadá mě myšlenka, že to zřejmě všechno funguje pohromadě. Každé zvlášť taky, ale ne tak silně a třeba jenom někde nebo někdy. Ale dohromady Láska, vděčnost, odpuštění musí být velká síla, která funguje vždy a všude. Když je to naplno, jen těžko se tomu odporuje. Já osobně nejsem žádné víry. Jsem bezvěrec. Ale na Boha věřím. Usnadňuje mi to život. Já věřím, Bůh jsem já, že je ve mně. Že není nikde venku, nahoře nebo ještě výš. Jsem to já. Jeden každý z nás je Bůh. A může všechno, to, co si myslíš, že může bůh. Jenom to nevíš, zapomněl jsi to. Zapomněli jsme to všichni. A teď si sem, tam někdo říká, že na tom třeba něco bude a začíná hledat. Tak jako já teď hledám. Prostě to vše došlo tak daleko, že zkoušíme věci, kterým jsme se dříve bránili nebo je nebrali v úvahu. Mně se s penězi děly věci, které logicky, rozumem nevysvětlíš. Tak hledám alternativními způsoby. Dnes jsou to alternativní způsoby, dříve to byly normální způsoby. A dnešní způsoby byly nemyslitelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama